Andrei Iliin - Ona

1.

Pohled Andreie

,,Dělej!" zakřičela na mě mamka z předsíně.

,,Vždyť už jdu!" zavrčel jsem.

Všichni jsou už nedočkaví a natěšení na výlet. Pojede se na chatu (neboli menší hotel), kde strávíme 10 dní se známými.

Neznám je. Proto se mi nikam nechce. Nemám náladu na nějaké přiblblé seznamování s cizími lidmi. Rodiče si myslí, že jsem na pozornost zvyklý (což jsem), ale ne v tomhle smyslu. Radši bych zůstal doma a dělal si svoje věci.

Jenže ne. Je povinné jet.

Bylo by neslušné, kdyby jsi jako jediný nepřijel! Navíc tam budeš mít Viktorii. Budete si rozumět!

Tohle vždy odpovídají, když se zeptám, jestli bych mohl zůstat. Navíc, co mě je po nějaké Viktorii? Neznáme se.

Nakonec jsem dotáhl svůj kufr k autu. Všechno se naložilo do kufru a mohlo se vyrazit.

Mamka : ,,Máte všichni všechno?"

Všichni přikývli.

Já se jen otráveně díval z okna a sledoval míhající se přírodu. Do uší jsem si nasadil sluchátka a zapnul si písničky.

Cesta měla trvat jen půl hodiny. Mínus pro mě. Navíc tam nebude internet a mně docházejí data.

Z ničeho nic se mi začala zavírat víčka, až se zcela zavřela a já upadl do spánku, který moc dlouho netrval.

Připadalo mi to jako jen pět minut. Sestra na mě začala křičet, ať okamžitě vstávám.

Rozhlédl jsem se z okénka. Před autem se rozprostírala velká bílá budova s černým nápisem Perla. Hotel Perla, o tom jsem už někdy slyšel.

Celá rodina si vzala svá zavazadla a vydala se dovnitř. Ocitli jsme se v prostorné hale, kde leželo spoustu bot. Na konci chodby stála blonďatá paní. Hned k nám došla. Objala se s mojí matkou.

Paní : ,,Konečně jste přijeli! Všichni už tady jsou."

Mamka : ,,Promiň. Někdo hold zdržoval."

Spražila mě pohledem. Pokrčil jsem rameny, za což jsem schytal pohlavek.

Paní : ,,Každopádně, já jsem Veronika. Říkejte mi normálně jménem."

Máma do mě lehce drkla, abych se ze slušnosti také představil.

Já : ,,Andrei."

Veronika : ,,Hezké jméno. Ty budeš mít pokoj číslo 5. Bude tam s tebou i Viki."

Máma : ,,Tak běž nahoru si také vybalit a seznámit se."

Protočil jsem oči a vydal se k pokoji 5.

Veronika : ,,2. patro, první dveře vpravo."

Já : ,,Dobře."

Zaklepal jsem na dveře, které se následně otevřeli.

Otevřela mi dívka se světle hnědými, lehce kudrnatými vlasy a smaragdovými očkami. Vypadala sympaticky.

Viktorie : ,,Ehm...potřebuješ něco?"

Já : ,,J-já...no mám tady být na pokoji. Hádám, že ty jsi Viktorie."

Vykoktal jsem ze sebe. Nevím co se mnou bylo. Byl jsem snad zaskočen její krásou?

Viktorie : ,,Jo jsem...Ty budeš Andrei, co?"

Já : ,,Už to tak bude."

Viktorie : ,,Pojď dál. A říkej mi Viki."

Vstoupil jsem dovnitř.

Já : ,,To mi k tobě nesedí."

Viktorie : ,,Co tím myslíš?"

Já : ,,Viki...To mi k tobě nesedí. Budu ti říkat Tory."

Tory : ,,Když myslíš."

Já : ,,Takže, kde spím já?"

Tory : ,,Tady."

Ukázala na postel blíže ke dveřím.

Tory : ,,Tohle je tvoje část skříně a tohle moje."

Já : ,,Hej. Máš větší část."

Tory : ,,No a? Jsem holka."

Já : ,,To mi došlo."

Tory : ,,Wow. Víš, kdo je kluk a kdo holka. Možná nebudeš takovej magor jako ve videu."

Ahoj lidi!
Budu tady vydávat i ff na Kuře🐥
Doufám, že se bude líbit i tohle💛