Andrei Iliin - Ona

2.

Já : ,,Já ze sebe ve videích nedělám magora. Jen chci lidi pobavit."

Tory : ,,Pobavit tím, že ze sebe děláš magora?"

Já : ,,Nech si toho už."

Tory : ,,Copak? Snad jsem tě neurazila?"

Já : ,,Cože? Ne. Já jen...."

Tory : ,,Nejsi zvyklý, že všichni z tebe nejsou úplně hotoví?"

Já : ,,To není pravda. Každý na mě může mít svůj vlastní názor. Přijde mi, že žárlíš."

Tory : ,,Nemám na co žárlit."

Já : ,,Proč jsi taková?"

Tory : ,,Co tím myslíš?"

Já : ,,Jsi na mě tak....prostě nechováš se ke mně nejlépe. Já se s tebou snažím normálně mluvit. Jenže ty nedáváš najevo ani trochu snahy. Nechtěl jsem tady být a ty mi to ani trochu neulehčuješ."

Tory : ,,A myslíš, že já tady být chci? To sotva. Nejradši bych zůstala doma a lidi už nikdy neviděla!"

Já : ,,Lidi...To je velký pojem. Koho přesně?"

Tory : ,,Už nikdy nikoho. Co na tom nechápeš?"

Já : ,,Chceš mi říct,  že už nikdy nechceš vidět své kamarády, ani tvou rodinu?"

Tory : ,,Tak abych ti to objasnila, pokud ti to stále nedochází. Kamarády nemám a rodina...tohle rodina opravdu není. Veronika hraje matku opravdu skvěle. Skvěle hraje. Ale matkou doopravdy není."

Já : ,,To jsem nevěděl....co se ale stalo, že nechceš vidět ani jiné lidi?"

Tory : ,,Pochop. Lidem jen překážím a oni tak se mnou zacházejí."

Já : ,,Ale co ti udělali?"

Tory : ,,Na to rovnou zapomeň. Znám tě pár minut a ještě bych se ti tady svěřovala. Už teď jsem ti toho řekla dost!"

Já : ,,Dobře. Asi to nemáš nejlehčí, ale dávej lidem šanci. Ne všichni jsou takový, jaký říkáš."

Tory : ,,Narážíš na tebe?"

Já : ,,Možná?"

Tory : ,,To se ještě uvidí."

Po těchto slovech odešla z pokoje. 

Snažil jsem se vstřebat, co se vlastně právě teď stalo. Má nějaké tajemství, velké tajemství. A já to musím zjistit.

Dobalil jsem si věci. Podíval jsem se na hodiny, které ukazovali půl sedmé. Dostal jsem hlad, takže jsem se rozhodl najít kuchyni. Nezabralo mi to zas tak dlouho. 

Všichni už tam jedli.

Máma : ,,No kde jsi byl?"

Já : ,,Vybaloval jsem."

Máma : ,,Aha. Tak si konečně sedni a jes."

Posadil jsem se na jediné volné místo vedle Tory. Neobtěžovala se na mě pohlédnout.

Radši jsem to nechal být a začal jíst. 

Po večeři šla většina až na malé děti do společenské místnosti. Neměl jsem na toto náladu, takže jsem šel zpět na pokoj. V tom bludišti mi to trvalo asi 5 minut.

Vešel jsem na pokoj a sedl si na postel. Z malé koupelny akorát vyšla Tory. Asi jsem jí podle jejího výrazu vylekal. Ale i přesto se mnou nehodlala promluvit.

Já : ,,Nejsem takový, jaký si myslíš."

Tory : ,,Všichni jsou stejní. I když si myslí opak."

Já : ,,Takže i ty jsi stejná jako ostatní."

Touhle větou jsem jí zarazil. Nevěděla, co na to odpovědět. Pak se ale vzpamatovala a nasadila klidný výraz.

Tory : ,,Co po mně vlastně chceš?"

Já : ,,Nic. Jen chci vědět, co jsem ti udělal."

Tory : ,,Nemůžu za to, že si nevzpomínáš."

Já : ,,Nevzpomínám? My už se někdy viděli?"

Tory : ,,Možná, že nejsi zas takový idiot."

Já : ,,To nechápu. Nevzpomínám si na tebe. Jak je to dlouho?"

Tory : ,,Rok a půl. Proto mě zaráží, že si tu událost nepamatuješ. Počkat, ty vlastně ani nemůžeš. Byl jsi ten den totálně na mol."

Já : ,,Počkej, počkej....Neudělal jsem ti nic, že ne? Myslím tím po fyzické stránce?"

Tory : ,,Tak nějak ne."

Já : ,,Tak co jsem tedy udělal? A kdy se to stalo?"

Tory : ,,Vzpomeň si sám!"