ABITA:Hořící kříž

v obležení

Je vcelku krásné ráno, několik tisíc let před vzestupem(Abilitská obdoba Krista) a pomalu se probouzejí obyvatelé jedné z mnoha vesniček opevněných proti nájezdům domorodých kočovných kmenů, mezi obyvateli téhle vesničky je i mimo jiné mladá Siria(kočičí), jako obvykle je první na nohou, a jde jako obvykle na hradby, ale to co vidí, rozhodně obvyklé není...

"Svatý Silájone." Koukám před brány, a kolem dřevěných hradeb, kde se to jen hemží malinkými stany, a nikde nikdo. Rozběhnu se k náčelníkově domu, začnu klepat, a když otevře, můj výraz mu řekne vše, pozve mě dál, jdeme k záznamům o divožských nomádských kmenech. "Stany?" Řekne náčelník(psí), a já spustím. "Tak jednomístné." "Pouta.?" "Zatím nevylezli." "Barva, materiál stanů?" "Vypadá na nebarvenou kůži" "tak to nevypadá dobře." Řekne náčelník, když se po chvíli zastaví u jednoho záznamu. "Vypadá to na Ryšavce. Vezmi sebou Mida a zkontrolujte chodby." "Ano pane!" Vyběhnu z náčelníkova domu, a běžím k tomu Midově.

Po asi patnácti minutách procházíme poslední zásobovací chodbou, všechny ostatní vedou moc blízko Ryšavských stanů, tahle vede nejdál, až do lesa pěkných pár set metrů od vesničky. Dojdeme na konec, a vylezeme z "jezírka" oblázků, kterých je v lese hromada. "Nikde nikdo" šeptne Mid(kočičí). "To jsem si taky všimla." Odpovím, pohledem sjedu jeho postavu pokrytou černou srstí. "Raději by ses měl schovat někam do stínu, já prohlédnu okolí." "Raději bych měl jít s tebou, dobrý voják se hodí, a co když budou Ryšavci i tu?" "Jestli tu jsou, tak se jim stejně neubráníme, a dobrý voják se teď bude hlavně hodit doma, nechci se s tebou hádat, tak prosím zůstaň tady v bezpečí." Mid se na mě divně podívá, a schová se do křoví hned vedle jezírka. "Díky" Řeknu si spíš pro sebe, a opatrně začnu prohledávat okolí.

Po chvíli narazím na cestu, začnu očima hledat známky obchodní cesty, když, si všimnu značky kousek opodál, usliším z druhé strany cesty křupnutí větvičky...