ABITA:Hořící kříž

napadení

Tvrdě dopadnu, podaří se mi otočit na záda, útočník má chameleoní pouto, a ryšavský opasek, z keře se vrátí ten kocour, a chameleon řekne. "Ti si móká!" Jim asi nedochází, že jim nerozumím. Chameleon mě převrátí na břicho, zkroutí mi ruce za záda, vytáhne mě na nohy, a s kocourem mě někam odvádějí.

Když po chvíli jdeme kolem skalky. Ten kámen nahoře vypadá nestabilně. Vší silou se zapřu, a praštím s chameleonem o skálu, ze které spadne kámen a omráčí ho, čímž se uvolním, srazím kocoura na zem, kleknu mu na břicho, a chytnu mu ruce, mám u pasu menší nůž, a jsem si docela jistá, že bych ho stihla vytáhnout, a nadělat s ním pěknou paseku. Ale, mám to udělat? Achjo... Vytáhnu nůž Né, kašlu na to! "Jdi k ďáblu!" Přehodím si nůž v ruce, a praštím ho rukojetí do spánku, čímž ho pošlu do bezvědomí.

"Nakonec jsem je tam nechala ležet." Dořeknu Dakovi, ten jen zakroutí hlavou, a dá mi poslední část dnešní objednávky, se kterou se už bez větších problémů dostanu do chodby, položím ji na už plný vozík, který protlačím chodbou až do osady.

Když dostanu vozík z chodby na náměstí, téměř všichni osadníci si přijdou pro objednávky. Vozík se rychle vyprazdňuje, a mezi posledními uvidím i náčelníka, přijde ke mě, a dá mi ruku na rameno. "Jsi hodná, jsme ti vděční že podstupuješ to riziko, děkuji." Vezme si svoji objednávku, a odejde, když už je všechno rozebrané, uklidím vozík, a jdu se podívat za Midem, a donést hlídkám nějaké občerstvení.

Sedím na hradbách vedle Mida, a povídáme si, vtom se Mid zeptá velmi vážným tónem. "Co by jsi byla ochotna obětovat, aby jsi zachránila tuhle osadu, a celý známý svět?" Tou otázkou jsem trochu zaskočená. "Asi všechno." Odpovím. "I život?" "Za celý svět? Jo." Odpovím po pravdě, protože tomuhle světu by mír opravdu hodně prospěl. Poto se Mid vrátí k předchozímu téma jako by nic.