ABITA:Hořící kříž

naděje?

Jak dny postupovaly, panika, která vypukla po oznámení dočasného přerušení dodávek ustupovala,jak si obyvatelé začínaly uvědomovat, že s jídlem určitě vystačí...

"No to si ze mě děláš...!" Zanadávám, když otevřu skříňku v kuchyni, a ta je prázdná. "Jsem si na sto procent jistá, že jsem ji včera doplnila ze spíže." Pro jistotu zkontroluji spíž, kde ale zmíněné zásoby chybí. Chápu, že někteří obyvatelé se se bojí, že nám zásoby nevystačí, a že skončíme jako ostatní vesnice a osady napadené ryšavci, ale tohle je už trochu moc! Nakonec se spokojím s plackou. Za chvíli už s druhou v ruce, a klidnou hlavou vyrážím na raní obchůzku/kontrolu vesnice.

Snad na všech které míjím jde poznat neklid, který ale zvládají celkem obstojně. Nikdo nevypadá, že by na tom byl tak hrozně, aby okradl jiné.

Vtom si všimnu, jak si to naproti mě štráduje stará Čiči, což mi hned zlepší náladu, jelikož ani její věkem shrbená záda jí nezabrání v raní procházce. Vtom si všimnu kamene velikého jako pěst trčícího z cesty přímo ve směru její chůze. Trochu přidám do kroku, což se mi vyplatí, když Čiči o zmíněný kámen zakopne, a mě se podaří ji zachytit. "Jéjej, díky kočičko, málem jsem se rozplácla jako kotě co poprvý leze ze stromu." Usměje se Čiči, poplácá mě po rameni, a pokračuje dál. "nemáte zač." Opětuju úsměv, a pokračuju v procházce, jelikož není moc co dělat, většina obyvatel jednoduše lenoší, a úspěšně tak snižuje svoji spotřebu jídla.

Takhle se procházím až do oběda.
Když se chystám na procházku po obědě, někdo zaťuká na dveře. Když otevřu, stojí za nimi náčelník. "Ahoj Sirio, pojď se mnou, máme poradu ohledně krajních řešení, a já bych ocenil tvůj názor." Řekne hned. "Em... dobře" Odpovím, a hned jdu s ním do jeho domu, kde už je kolem stolu dalších pár abitů. "Takže" Začne náčelník. "Sešli sme se tady z nějakého důvodu, důvodu, kterým je hrozba, která číhá za hradbami, ryšavci. A cílem tohohle setkání je vymyslet záložní plán pro případ, že se splní obavy některých z nás, a zásoby nám dojdou dřív, než ryšavci odtáhnou." Domluví, pak vytáhne zpod stolu pár svitků. "Jelikož projednáváme krajní řešení, mám tu i pár pohanských rituálů, o jejichž funkčnosti existují aspoň nějaké důkazy." Pošle svitky po kruhu. "Rád bych, kdyby jste se na ně podívaly, a řekly, co si o nich myslíte."
Po chvíli dodá. "Podle mého názoru nám může pomoct už jen jeden, rituál krve sedmi." Dvojce která četla zmíněný svitek vzhlédla, a jeden z nich oponuje. "I kdyby jsme ho schválili, je tu psané, že musí být přítomni zástupci všech pout, a i kdyby jsme je tu měly, co zvěsti o pavoučím poutě v džungli na západě?" A náčelník odpoví. "Všichni zástupci musí být přítomni jen když má být výsledkem plnohodnotný bůh." Do všech přítomných včetně mě, jako by uhodilo, ale s náčelníkem, a dvojicí u svitku nic. "Tohle řešení zachrání nejen nás, ale i celý východ" dodá ještě náčelník. "To je sice hezké, ale kdo se má stát tím "bohem"? Kde najdete někoho s takovou povahou, která by toho daru nezneužila?"

Dost velký svatoušek, aby nezneužil boží moc. To se mi o pár hodin později, dávno po skončení porady, honilo hlavou. Tak mě si tam si zapisovat nemusí, i kdybych mohla, já o ni nestojím. "Existují i větší svatoušci než já." Usměju se. Za oknem se už stmívá. Další den v "obětí" ryšavců. Usměju se. Obímat se s ryšavci. Zajímavá myšlenka. Jen kdyby nás tak nechtěli zabít. Doufám že se to brzo vyřeší, že je to třeba přestane bavit, nebo něco...

Vtom někdo zaklepe na dveře. "Jsem na cestě" houknu, vstanu, doběhnu ke dveřím, za kterými stojí náčelník s naléhavým výrazem ve tváři. "Sirio, pojď, už se rozhodlo, rituál za chvíli začne, a mi tě k němu potřebujeme!" "No... eh... počkej... to nemáte nikoho vhodnějšího?" "Ne, potřebujeme konkrétně tebe!" "T-tak dobře." Když to pomůže... Vyjdu, a když zavřu dveře, náčelník mě popadne za packu, a rozeběhne se se mnou vesnicí k zadnímu východu. "T-tak jaký jste nakonec z-zvolili?..." "Rituál krve sedmi." Řekne hlasem, který naznačuje, že je to jediné řešení.