KRÁLOVNA

*1*

,,Tak ahoj, mami. Uvidíme se za dva týdny," líbnu ji na tvář a i s kufry se rozejdu směrem k autobusu, který nás veze na tábor.

,,Vážně tam chceš jet?" křikne směrem ke mně.

,,Jasně, že tam chci jet, mami," otočím se k ní.

,, Nevidím jediný důvod, proč bych neměla," ušklíbnu se.

,,Říká se, že v té opuštěné dědině, kam jedete, straší. Ne nadarmo se to jmenuje Tábor Hrůzy," opakuje dnes už minimálně po sté.

,,Zůstaň doma, Marry," zakňourá.

,,Neboj, mami. Vrátím se živá a zdravá. Pa," uchechtnu se a pošlu ji vzdušný polibek.

,,Hlavně se mi vrať, zlato, papa," zamává mi.

Oplatím ji to, otočím se a znovu se rozejdu k autobusu. Dostanu se k jeho zadní části, kde se schovávají kufry. Moje dvě zavazadla jsou trochu těžší, než jsem plánovala, takže mám celkem problém je dostat dovnitř. Rozhlédnu se. Přede mnou stojí nějaký kluk a tak s úlevou vydechnu.

,,Pomůžeš mi prosím?" poklepu mu na záda.

,,Co si myslíš, že děláš?! Ani se mě nedotýkej, ještě mě něčím nakazíš! A nevidím jediný důvod, proč bych ti měl pomáhat, ruce i nohy máš. Jsem snad tvůj poskok?!" zakřičí.

,,Co po mně ječíš? Normálně jsem se zeptala," zamračím se.

,,Tak se příště radši neptej a dej si to tam sama," ušklíbne se a rozejde se pryč.

Při odchodu do mě samozřejmě nezapomene strčit ramenem.

,,Magor nafoukaný," zavrčím a stěží nahážu svoje zavazadla do úložného prostoru.

Když mám hotovo, vydám se k jedné z instruktorek.

,,Dobrý den," usměju se.

,,Ahoj, jak se jmenuješ?" zeptá se.

,,Marry Collins," odpovím.

,,Dobře, sedíš vedleeee-," protáhne a zadívá se do nějaké složky.

,,Denise Darbyho," řekne konečně a podá mi papírek s číslem mého sedadla.

Poděkuju a vejdu dovnitř. Rozhlídnu se kolem sebe. Po chvíli najdu tu šťastnou 11 a protočím očima, protože hned na 12 sedí ten nafoukaný magor. Naštvaně vydechnu, ale jdu tam. Naklání se přes uličku k nějakému dalšímu týpkovi, a tím mi blokuje průchod. Stoupnu si před něj, ruce zkřížím na prsou a hraně odkašlu.

,,Co zase chceš?" vyštěkne.

,,Uhni, Darby," protočím očima.

,,A proč bych to dělal?" ušklíbne se.

,,Takže neuhneš?" zvednu obočí.

,,Ne," samolibě se usměje.

Myknu rameny a doslova ho přelezu. Samozřejmě nezapomenu na sedadlo doslova skočit, aby Darby spadl. Povedlo se. Hlasitě se rozesměju, když vidím, jak se sbírá ze země.

,,Stejně tě jednou dostanu," šeptne ke mně, když si opět sedá.

,,Nech si zdát," pošlu mu vzdušný polibek.

Najdu si pohodlnou polohu, batoh hodím pod nohy a pustím do sluchátek písničky. Asi za pět minut ucítím, že vyjíždíme. Ani nevím jak, ale usnu.