Se srdcem vlka

První den brigády

Dneska mě čeká první den brigády, zavolám Holly a její taťka nás tam doveze. Těším se až si budu moct koupit to roztomilé maličké morčátko. 

Holly: ,,Ahoj"

Já: ,,Ahoj, už se těším na ty psíky co ty?"

Holly: ,,Moc, už si se zkoušela přeměnit?"

Já: ,,Ještě ne, mohl by si toho někdo všimnout“

Holly: ,,Hmm, to máš asi pravdu, hele už jedem tak se sbal“

Já: ,,Ok, tak zatím“

Holly: ,,Zatím"

Ještě jsem si na chvíli sedla na postel, koukla se na vypůjčenou knihu a řekla si, že to vlastně ani nemůže být pravda. Pořád jsem jaksi nepobírala vše, co se za poslední dny odehrálo. Přece jen když vám někdo řekne, že jste vyvolený, kamarádka vám během pár dní zemře a zase ožije jako vlkodlak. Upřímně se ještě divím, že takový nátlak zvládám.
Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk zvonku.

Mamka: ,,Ashley! Holly je tady"

Já: ,,Jojo už běžím"

Holly: ,,Ahoj Ashley"

Já: ,,Ahoj"

Mamka: ,,Tak si tu brigádu užijte, ahoj"

Já: ,,Ahoj"

Celou cestu jsme si s Holly povídali o tom co budeme pořizovat do klecí a jak se budou jmenovat naše morčátka. Dospěli jsme k závěru, že moje bude buď Emily nebo Archie a Holly si vybrala Cora a Shiro. Když jsme dorazili na místo, přivítala nás usměvavá postarší pani. Představila se nám jako paní Adamsová. Působila na mne mile, měla široký úsměv a na hlavě měla poměrně velkou rudou sponu. Ukázala nám celý útulek a vysvětlila nám, že na to hold sama nestačí a potřebuje výpomoc. Jako první jsme měli vyméct kotce a lehce otřít klece. Zabralo nám to poměrně velkou část dne, protože i na tak malý útulek tu bylo poměrně dost kotců. Jako další úkol jsme měli vyvenčit psi, samozřejmě, že to nás poměrně bavilo s pejskama jsme si hráli a házeli jim klacky. Když jsme vedli takového většího labradora tak Holly zakopla a odřela si koleno. Labrador najednou zpozorněl a začal vrčet, zpoza stromu se ozval povědomý hlas.

Hlas: ,,Koukám, že Holly už se probudila"

Já: ,,Kdo jste, vylezte"

Hlas: ,,Ale, ale, ale stále se vyptáváš na věci, které už bys měla vědět"

Já: ,,Coros!"

Coros: ,,Vida zdá se, že už víš kdo jsem, víš ale, také kdo jsi ty?"

Já: ,,Jsem vyvolená"

Coros: ,,Správně, takže i víš odkud mne znáš?"

Já: ,,Ehmm, no.."

Coros: ,, Nevíš, tak já ti to povím..“

..Přibližně před patnácti lety jsem se snažil dostat moc jedné malé dívenky, dívenky jménem Ashley, měla moc zastavovat a zase dávat do běhu čas, který teče každému z nás, jenže má moc nestačila k zničení této holčičky, ale stačila k zničení té moci. Naštěstí tato moc nezmizela úplně, takže mám takový nepříjemný pocit, že vlastníš něco, co mi patří.

Já: ,,Jenže já žádnou moc nemám"

Coros: ,,Máš, jenže si jí ještě neobjevila, proto to řeknu po dobrém, ty mi tu moc dobrovolně dáš a odejdeš jako obyčejný člověk a nic se tobě ani tvojí kámošce nestane"

Já: ,,Pokud to, že ti dám svou moc znamená, že zničíš vlkodlaky, tak na to okamžitě zapomeň"

Coros: ,,Jak myslíš, ale já tě varoval"

S debatou o tom co budeme dělat a jestli to někomu řeknem jsme došli zpět do útulku. Po chvíli pro nás přijel Hollyin taťka a jeli jsme domů. Doma jsem si ještě četla knížku z knihovny a pak jsem usla.

Doufám, že se vám kapitola líbila omlouvám se, ale tento půlrok jsem opravdu neměla náladu na psaní,😫 za to teď bych psala pořád, takže snad budu vydávat kapitolky častěji. 😍💗 Mimochodem co jste dostali na vysvědčení? Loučí se s vámi Mrs. Mamba 🐍 vy bagety❤❤❤