" Tae co se stalo u toho bazénu, prosím mluv s náma " snažil se už po několikáté Jin ale očividně marně. Tae nebyl schopný promluvit. Nedokázal si to vysvětlit. Má halucinace ? Proč se mu to ale začalo dít až rok po tom incidentu. Tato otázka mu probíhala hlavou. Blázním? Říkal si pořád dokola. " Nemá to cenu, ten nám nic neřekne " Kluci měli o svého kamaráda starost. Hlavně Jungkook. Bál se o svého přítele. " Co myslíte že se mu stalo ? Mohl dostat třeba nějaký šok nebo něco takového " Zauvažoval Mark a sledoval bledého blond chlapce jak zírá do prázdna. Tae pomalu ale jistě začal vnímat okolí. Přemýšlel jestli o tom má klukům říct. Radši ne. Určitě by se mu smáli. " Tae, hej slyšíš mě " Jin už to nevydržel a proto se jeho ruka celkem nemile setkala s tváří Taeho " Zbláznil si se " Vyjekl a chytil si dlaní svou tvář " Vnímá, Tae konečně, moc jsem se o tebe bál " přiznal se nejmladší se slzičkami v očích " Nic se nestalo " Tae se o tom opravdu nechtěl bavit. Neměl teď náladu na nic. Chtěl být sám. Zvedl se z gauče a rozešel se do kuchyně " Ale Tae .. " slyšel za sebou hlas jeho Kooka. Mrzelo ho že se k němu teď chová zle ale pro Kookieho je lepší když nic neví " Tae co to s tebou do háje je " Jin šel hned za ním " Prosím hyung neřeš to " než to stihl doříct byl přerušen " Jak jako neřeš to ? Z ničeho nic se úplně vypneš. Půl dne s náma nemluviš. A pak děláš jako že nic. Co si teď má Jungkoom myslet " rozčiloval se " Jine.." " Ne, prostě to vyklop. Tae nikdy před sebou nemáme tajemství tak to prosím nekaž " Naléhal Jin a Tae věděl že mu to bude muset chtě nechtě říct " Viděl jsem Yoongiho " vydechl nakonec " Vím že to zní bláznivě ale myslím to vážně " Jin se zasmál " Vážně Tae ? Ještě si budeš dělat srandu " Tae se zamračil " Myslím to vážně. Viděl jsem ho Jine " Mladšímu se zlomil hlas a začal pomalu plakat " Tae ale tohle není vtipné " Jina však přerušilo něco opravdu nečekaného. Oba chlapci se podívali na fotku co právě spadla z police. Tae se rychle sehnul aby mohl fotku modrovlasého chlapce sebrat. Přední strana rámečku byla roztříštěná. " Tae já nechtěl poslouchat ale šli jste slyšet až do obýváku, kdo je Yoongi ?" Vynořil se z poza rohu Jungkook. Přesně tomu se chtěl Tae vyhnout. Pro Kooka by bylo lepší kdyby nevěděl. " Tae doufám že už nebudeš lhát, nechtěl by aby si lhal " s těmito slovy se Jin vypařil za Markem " Jungkookie " vydechl starší o pověsil se černovláskovi kolem krku a potichu mu vzlikal do ramene. " Tae to bude dobrý, nemusíš plakat." Blonďák se ale nesnažil ani trochu uklidnit " Promiň mi to " vzlikal pořád dokola " Nemusíš se omlouvat, stačí když mi všechno povíš " Dovedl Kookie Taeho do ložnice aby byli sami. Posadili se na postel. Tae se po pár minutách uklidnil a začal zhluboka dýchat " Yoongi byl můj přítel " vydechl a snažil se udržet slzy " Měl ale nehodu a zemřel. Skoro před rokem " dopověděl už v klidu. Když tak o tom teď mluvil uvědomil si jak moc mu Yoongi chybí. Jungkooka miloval. Moc miloval ale byla to jiná láska než co cítil k Yoongimu " Dobře, děkuji že si mi to řekl " Kookie se chtěl zvednout a nechat Taeho o samotě. Myslel si že to je to co potřebuje." Jungkookie, prosím nenechavej mě samotného. Nechci být sám prosím " Blonďák se znovu rovzlykal. " Dobře, nikdy tě neopustím."
#taegi 🖤
ČTEŠ
Never leave you [ j.jk + k.th + m.yg + p.jm ]
Fiksi PenggemarTo přeci nemůže být on. Jak by jen mohl. Vždyť tady není tak dlouho. Nemohl se vrátit. Tae si myslel že se zbláznil když se díval do tváře někomu kdo má být dávno mrtvý.