Never leave you [ j.jk + k.th + m.yg + p.jm ]

Chapter 3

" Tae co se stalo u toho bazénu, prosím mluv s náma " snažil se už po několikáté Jin ale očividně marně. Tae nebyl schopný promluvit. Nedokázal si to vysvětlit. Má halucinace ? Proč se mu to ale začalo dít až rok po tom incidentu. Tato otázka mu probíhala hlavou. Blázním? Říkal si pořád dokola. " Nemá to cenu, ten nám nic neřekne " Kluci měli o svého kamaráda starost. Hlavně Jungkook. Bál se o svého přítele. " Co myslíte že se mu stalo ? Mohl dostat třeba nějaký šok nebo něco takového " Zauvažoval Mark a sledoval bledého blond chlapce jak zírá do prázdna. Tae pomalu ale jistě začal vnímat okolí. Přemýšlel jestli o tom má klukům říct. Radši ne. Určitě by se mu smáli. " Tae, hej slyšíš mě " Jin už to nevydržel a proto se jeho ruka celkem nemile setkala s tváří Taeho " Zbláznil si se " Vyjekl a chytil si dlaní svou tvář " Vnímá, Tae konečně, moc jsem se o tebe bál " přiznal se nejmladší se slzičkami v očích " Nic se nestalo " Tae se o tom opravdu nechtěl bavit. Neměl teď náladu na nic. Chtěl být sám. Zvedl se z gauče a rozešel se do kuchyně " Ale Tae .. " slyšel za sebou hlas jeho Kooka. Mrzelo ho že se k němu teď chová zle ale pro Kookieho je lepší když nic neví " Tae co to s tebou do háje je " Jin šel hned za ním " Prosím hyung neřeš to " než to stihl doříct byl přerušen " Jak jako neřeš to ? Z ničeho nic se úplně vypneš. Půl dne s náma nemluviš. A pak děláš jako že nic. Co si teď má Jungkoom myslet " rozčiloval se " Jine.." " Ne, prostě to vyklop. Tae nikdy před sebou nemáme tajemství tak to prosím nekaž " Naléhal Jin a Tae věděl že mu to bude muset chtě nechtě říct " Viděl jsem Yoongiho " vydechl nakonec " Vím že to zní bláznivě ale myslím to vážně " Jin se zasmál " Vážně Tae ? Ještě si budeš dělat srandu " Tae se zamračil " Myslím to vážně. Viděl jsem ho Jine " Mladšímu se zlomil hlas a začal pomalu plakat " Tae ale tohle není vtipné " Jina však přerušilo něco opravdu nečekaného. Oba chlapci se podívali na fotku co právě spadla z police. Tae se rychle sehnul aby mohl fotku modrovlasého chlapce sebrat. Přední strana rámečku byla roztříštěná. " Tae já nechtěl poslouchat ale šli jste slyšet až do obýváku, kdo je Yoongi ?" Vynořil se z poza rohu Jungkook. Přesně tomu se chtěl Tae vyhnout. Pro Kooka by bylo lepší kdyby nevěděl. " Tae doufám že už nebudeš lhát, nechtěl by aby si lhal " s těmito slovy se Jin vypařil za Markem " Jungkookie " vydechl starší o pověsil se černovláskovi kolem krku a potichu mu vzlikal do ramene. " Tae to bude dobrý, nemusíš plakat." Blonďák se ale nesnažil ani trochu uklidnit " Promiň mi to " vzlikal pořád dokola " Nemusíš se omlouvat, stačí když mi všechno povíš " Dovedl Kookie Taeho do ložnice aby byli sami. Posadili se na postel. Tae se po pár minutách uklidnil a začal zhluboka dýchat " Yoongi byl můj přítel " vydechl a snažil se udržet slzy " Měl ale nehodu a zemřel. Skoro před rokem " dopověděl už v klidu. Když tak o tom teď mluvil uvědomil si jak moc mu Yoongi chybí. Jungkooka miloval. Moc miloval ale byla to jiná láska než co cítil k Yoongimu " Dobře, děkuji že si mi to řekl " Kookie se chtěl zvednout a nechat Taeho o samotě. Myslel si že to je to co potřebuje." Jungkookie, prosím nenechavej mě samotného. Nechci být sám prosím " Blonďák se znovu rovzlykal. " Dobře, nikdy tě neopustím."
#taegi 🖤