One shots [ErenxLevi]

True Love (Ereri)

Otevřeným oknem do místnosti proudil studený vzduch. Eren se spokojeně víc zabalil do té úžasně vonící deky. Místo vedle něj bylo už několik hodin prázdné a studené... ale i přes to se ta úžasná vůně stále držela. 

Jakmile otevřel oči, jako první uviděl vázu s bílými Liliemi stojící hned pod oknem. Byly nádherné. Eren je dal večer svému milému. Ty květiny mu ho tolik připomínaly... Stejně bledé a chladné jako on... stejně krásné a křehké. Tvářil se nepoddajně, ale ve skutečnosti byl někdo, koho je třeba chránit a pečovat o něj. 

Vždyť se každou noc budil z nočních můr. Nedávaly mu spát. Nejednou byl vzhůru dlouho do noci a snažil sám sebe unavit, ale nakonec vždy usínal až k ránu. Kdy dostal několik hodin trhavého spánku. 

Než Hanji přišla s nápadem... prý pokud se jí podaří udělat pár testů, mohlo by to Levu s jeho nespavostí pomoct. Nakonec přišla s nápojem, který když Levi vypije, tak usne alespoň na pět hodin. 

Dnes si měl vzít první dávku a po dlouhé době propsat noc, nebo její velkou část. 

Eren se sám pro sebe usmál. Jeho Levi bude spát... a on ho bude moct objímat a tulit se k němu po celou dobu.

Už to v duchu viděl. Nejprve Leviho unaví, potom ho pevně obejme a bude se s ním mazlit celou noc a ráno se s ním hezky probudí. Už nebude prázdná postel. 

" Oi spratku, vstávej!" sebral mi peřinu. Rozespale jsem se na něj podíval.

 " Už se těším, až jednou zažiješ ten pocit, že se ti nechci z postele, kapitáne." usmíval jsem se na něj a stáhl si k sobě do ranního polibku. 

" Mám takový pocit, že to se nikdy nestane." oplatil mi polibek, ale brzy se odtáhl. " Měl by sis pohnout, brzy bude budíček a nechci, aby tě hledali u mě." byl tak roztomilý, když se styděl. Levi se bál, co by na náš vztah řekli ostatní, možná by mě i zabili, proto, že Levi mě měl hlídat.Pohladil jsem ho po tváři a sledoval, jak se mu jemně začervenala poté, co jsem ho po ní pohladil. 

" Víš... jsi asi jediný, komu neodolám ani v titánské podobě." na to Levi zrudnul ještě víc a odstrčil mě. 

" Málem jsi to celé prozradil." Já se jen usmíval. Bylo to poprvé, co jsem si něco ze své proměny pamatoval. Byl to jen malý útržek, ale i tak.

***

Byl jsem už šíleně unavený. Hanji po mě ještě něco chtěla, ale já nebyl schopný vnímat co... dokud jsem neuslyšel praskot dřeva. Jean povolil jedno z lan, které drželo mou pracně vytvořenou konstrukci a trám padal přímo na Leviho. 

Zařval jsem a běžel ho zachránit. Levi se uhnul rychleji než jsem tam došel, ale v první chvíli jsem věřil, že ho to rozmačkalo. 

Zařval jsem. Dokud jsem neuslyšel odkašlání a smích. Hanji se královsky bavila a on stál na mém rameni. Decentně si odkašlal a spražil mě pohledem, ale nedbal jsem na to. Vzal jsem ho do ruky a opatrně prohlížel jestli mu někde neteče krev. Rozzlobil se, řízl mě a praštil mě. Já se pokusil zaútočit na Jeana, ale zabránil mi v tom a složil mě k zemi. 

Probudil jsem se na ošetřovně. 

***

" Skoro ses tam začervenal." šťouchl jsem do něj a dal mu pusu na čelo. " Jsi prostě překrásný." to už se odtáhl. 

" Neříkej to." měl ve tváři lehký ruměnec. A to jen díky mě. Povalil jsme ho pod sebe. 

Vždy působil tak autoritativně... ale v posteli nechával vedení mě. Kdyby chtěl, mohl by mě snadno přetočit pod sebe, nebo odkopnout. O to víc jsem si vážil toho, že to neudělal.