One shots [ErenxLevi]

Vzpomínky - LevixFarlan

Farlan spatřil ohromného titána před sebou a vyschlo mu v krku. V dálce slyšel nejméně čtyři další. Zkušenější vojáci padli mrtví k zemi, nesmí zemřít! Isabel na něj kývla a oba se pokusili o útok. Chytilo to Isabe a odtrhlo to hlavu od jejího těla. 

Farlan zůstal nehnutě zírat. 

Vzpomněl si jak Leviho přemlouvali, aby je vzal s sebou. Neměli to dělat, měli dát na  Leviho instinkty.

Přijeli další vojáci a dali se do boje s titánem. Farlan věděl, že pokud bude bojovat, zemře. Levimu to zlomí srdce. Nesmí bojovat!

Zároveň ale musí.

Nechal průchod slzám. 

Vzpomněl si na jejich první společnou noc. Tehdy teprve prvně poznal, co znamená důvěra, jakou u Leviho měl. Dostal tak víc než si kdy dovedl představit. Žít u Leviho v domě bylo jako splněný sen. 

Levi byl nekorunovaný král zlodějů v podzemí a Farlan byl jeho pravá ruka. 

Ale v noci... to byl Farlan, kdo ovládal celou situaci.

Po příchodu Isabel pak byli kompletní rodinka... 

Tahle práce je zavedla na místa o kterých se jim nikdy nesnilo, dokonce za hradby... viděli oblohu kolikrát chtěli, zažili déšť... a pak zemřela Isabel a svět zašedl.

Farlan se pral sám se sebou. Chtěl pomstít Isabel a zároveň nechtěl Levimu ublížit ještě víc. Miloval toho malého bručouna. 

Vytáhl čepele a vyrazil do útoku. Musí věřit sám v sebe, že dokáže porazit titána. 

Chytil ho a nacpal si ho do pusy nohama napřed. 

Poslední, co Farlan viděl, byl zoufalý výraz Leviho, který viděl mrtvou Isabel a cítil obří zuby, jak ho drtí v polovině. 

V duchu se Levimu omlouval za svou nerozvážnost. A přísahal, že na něj vždy bude dohlížet. 

Byli to Erwin s Hanji, kdo se pokusili zahojit Leviho zlomené a zničené srdce... ale co je jednou ztracené se nikdy nevrátí. 

Po několika letech se Hanji naklonila k Levimu. " Možná to není nejchytřejší říkat teď... ale od naší první společné výpravy, pokaždé, když vyjíždíme za hradby. Vzlétají dvě hrdličky k nebi po tom, co projedeš bránou. Myslím, že tvoji přátelé ti říkají, že jsou s tebou." 

Levi se díval na své ruce ve kterých svíral uzdu. Zaměřil se na drobné jizvy na zápěstích. Pak se otočil na Hanji a smutně se usmál. 

" Byl bych raději, kdybych mohl dohlížet já na ně." tak započala další výprava za hradby.