Train ~ Vlak

Finding Allies ~ Hledání Spojenců

~Malcolm~

[STŘEDA]

    Po příchodu do školy jsem si jen znuděně sedl do lavice a přemýšlel o Rosemary. Její hnědé vlasy, zeleno-hnědé oči a nádherně tvarované rysy. Ani jsem nevěděl, že o ní tohle všechno vím.
    Když vešla do třídy tvářila se znuděně, jako ostatně vždycky. Sedla si do lavice za mnou a připravila si věci na hodinu. Pak se její výraz změnil; tvářila se zamyšleně a začala očima systematicky přejíždět po třídě, jako kdyby někoho vybírala. Já na ni jen nechápavě hleděl. U každého se zastavila jen na krátkou chvilku, než se její pohled upřel na někoho jiného. Vždy se na dotyčného podívala, zamyslela se a zakroutila hlavou na známku nespokojenosti. Pak se otočila i na mě.
    Nejdřív se zamyslela a když už jsem čekal na další nespokojený výraz, zůstala na mě koukat a na její tváři se na kratičkou chvíli objevil úsměv. Pak zaregistrovala, že se na ní koukám taky a na chvilku sklopila zrak, než se na mě znovu podívala a zeptala se: "Malcolme? Můžu se tě na něco zeptat?" Z hlasu jsem trochu uslyšel smutek, ale tomu jsem nevěnoval pozornost. "Jasný, ale s doučováním nepočítej," Musel jsem se trochu zasmát, protože vypadala strašně napjatě, "ale vše ostatní, pokud to bude v mých silách, tak jsem ochotný ti vyhovět." Zatvářila se trochu pohoršeně. "Dobře, tak my pomoz vyřešit jednu záhadu." oznámila mi prostě. Pochopil jsem to jako špatný vtip, ale Rosemary se tvářila dost přesvědčivě, tak jako vždycky. Naklonila hlavu trošku ke straně a očividně čekala na odpoveď. "Ehm, tak pokud tě to potěší, tak nemám problém."

~Rosemary~

[STŘEDA]

    Předešlý den se nic zvláštního nestalo. Prostě jsem přišla domů a nikdo můj o deset minut dřívější příchod neregistroval. K večeři byly lasangne a po jídle jsem si šla hned lehnout. Nemohla jsem usnout; přemýšlela jsem nad vlakem plným sebevrahů a na Dominika. Když jsem si na něj vzpomněla, po tváři mi začala stékat slza. Rychle jsem si ji utřela a snažila se usnout.
    Ráno jsem zaspala, protože jsem si večer zapomněla nastavit budík a tak jsem se rychle oblékla do černých jeansů, černého trička s obrázkem kapely Pendulum a k tomu vansky se zebřím potiskem. Nebyla jsem ten typ holky, co jejich fotky zaplavovaly každý den internet s duck facem a tak podobně. Proto jsem nebyla ve třídě moc oblíbená, ale mně to nijak nevadilo.
    Při mém rychlém odchodu doma nikdo nebyl, protože mamka a táta byli v práci a já byla jedináček.
    Vyřítila jsem se z domu bez jakékoli snídaně a v 6:30 jsem jen tak tak stihla nasednout do vlaku.
   
~~~

    Ve škole v šatně jsem dál přemýšlela o tom všem, co jsem včera zažila. Tvářila jsem se smutně a trochu se styděla za to, jak jsem se včera rozbrečela jako želva. Taky jsem přemýšlela nad tím, jestli bych si neměla najít někoho, kdo mi pomůže s vyšetřováním.
    Celou cestu z šaten do třídy, která byla v prvním patře, jsem se snažila tvářit znuděně jako vždycky, ale nešlo to. Před třídou jsem se musela na chvíli zastavit, než se mi konečně podařilo nasadit můj obvyklý výraz. Sedla jsem si do lavice za Malcolmem, který seděl v prostřední řadě úplně vpředu. Věci na hodinu zeměpisu jsem si neochotně dala na lavici a začala se rozhlížet po třídě.
    V levé řadě připadal v úvahu jenom Geoffrey, který byl sebevědomý a drzý, takže nebyl ani stydlivý, ale moc se bál tmy (jednou ve škole vypadly pojistky a on začal pištět jako holka) a někdy, když se někdo zmínil o jeho strachu ze tmy, byl značně agresivní, a to někdy i za normálních situací. Jeho krátké blonďaté vlasy měl nagelované v ležérní patce s pěšinkou na levé straně hlavy a od pohledu to byl jasný sporotovec. Měl velkou svalnatou postavu a hrál ragby.
    V lavicích za mnou by stála za zmínku Alisha, která byla dostatečně odvážná a dokázala se s věcmi vypořádat. Byla tu ale jen na týden, na výměnném pobytu z Quebecu, k tomu mluvila francouzsky. Měla tmavou pleť, kudrnaté vlasy sahající k ramenům a tmavě hnědé oči. Vpravo od mé lavice mě nikdo moc nezaujal, a tak jsem se s velkou nelibostí otočila na Malcolma. Návrh přijal.
    "Dobře, takže po škole v parku v 13:45. Jestli tam nepřijdeš je to tvůj problém. Řeknu ti tam podrobnosti." Stručně jsem ho informovala a ještě dodala: "A přijď sám, nepotřebuju tam ty tvoje vypečený kamarády. Přijde jeden a končíš." Malcolm se na mě zadíval se skepsí, ale kývnul na souhlas.
    Zazvonilo a on se otočil. Budu ho muset trochu víc přesvědčovat, než jsem si myslela.