Train ~ Vlak

In Hospital ~ V nemocnici (I. část)

~Rosemary~

[PÁTEK]

    Ráno jsem se probudila, oblékla si maskáčové kalhoty a černé tričko s krátkým rukávem. K snídani jsem si namazala chleba s máslem a odjela vlakem do školy. Dneska jsem se už tvářila normálně, tedy bezvýrazně. Mamka už byla v práci, takže nebyl čas se znovu dostat do sporu.

    Ve vlaku si ke mně přisedla Kim a bratři Everwoodovi. Oba měli ze všeho strašnou srandu, chovali se jako blázni, ale horší než Malcolm a jeho skupinka nadrženců rozhodně nebyli. "Čau Ro! Jak jde život?" Zeptala se mě, jako vždycky vesele, Kim. "Jako každej normální člověk na začátku školního roku." Oba bratři se na sebe podívali a jeden z nich, Ryan, se nevinně zeptal: "Když už nejsou prázdniny, není tolik času na..." "Zábavu!" Vykřikla rychle Kim, než by Ryan řekl něco, díky čemu by se na nás otočila polovina vlaku. I tak se na nás otočila, protože Kim má strašně zvučný hlas,  ale myslím to v dobrém. "Rainere vraž mu jednu." Klidným hlasem jsem vybídla druhého bratra k jeho druhé nejoblíbenější činnosti, hned po hraní her na PlayStationu. "Vždyť já chtěl jenom říct hraní Watchdogs!" Vyjekl Ryan a začal se bránit bratrovu pošťuchování. (Watchdogs je, nečekaně, hra, ve které plníte úkoly a používáte přitom svoje ajťácké superschopnosti, pozn. autorky). "Řekls to tak nevinně až to bolí Everwoode. Tak zatím." Rozcuchala jsem oběma klukům jejich 'dokonale' nagelovaný účes. "Hej!" Oba se na mě naštvaně podívali. Já se jenom ušklíbla a vystoupila. Svým způsobem jsem si oddychla, noční můry o Dominikovi mě pronásledovali doteď, vždyť jsou  tomu jenom čtyři dny.

    Malcolm se na mě po vstupu do třídy zářivě usmál a já si sedla zase za něj. "Tak co? Jde se do nemocnice?" Jako kdybych mu to včera nepsala. "Já ne, ty ano." "Cože?" Vyjeveně na mě koukal. "Doma mě mamka seřvala za to, že jsem přijela o dva vlaky pozdějc a tudíž mám zaracha a po škole musím hned domů." Malcolm si povzdychl. V duchu jsem si vynadala a řekla si, že už to nikdy neudělám. Vyšpulila jsem trošku rty a udělala na něho moje pověstný psí oči. Nedělala jsrm je moc často, aby to neztratilo efekt. Když to Malcolm viděl, kývl a zeširoka se usmál. Najednou se ke mně začal přibližovat. Já rychle couvla a koukala na něj jako na mamuta. On zrudnul a otočil se ke mně zády. "Ježiši Malcolme klídek! Nic se nestalo!" On se zase otočil zpátky,  ale koukal do země. "Takže dneska po vyučování půjdeš na dětský onkologický odvětví v nemocnici. Někoho se zeptáš, kde hledat Dominika. Ten někdo ti řekne, že neví kde je, a tak se zeptáš na známí, který s ním jsou na pokoji." Důraz na slovo jsou jsem dala proto, aby ho nikdo z ničeho nepodezíral. "Dobře." Plaše se usmál a otočil se zády,  protože zazvonilo.

~Malcolm~

[PÁTEK]

    Stál jsem před vstupem do nemocnice a znovu si v hlavě opakoval instrukce, co mi dala Ro. Když jsem usoudil, že vím co a jak, otevřel jsem skleněné dveře a vešel. Recepce byla hned naproti vchodu, přesně jak říkala Ro. "Dobrý den, mohu se zeptat,  kudy na onkologické oddělení?" Starší paní na recepci se na mě nevraživě podívala a úsečně se zeptala: "A za kým?" Polk jsem. Tohle nebylo v plánu. "Ehm... tedy... za..." Nevěděl jsem co mám dělat a v duchu jsem začínal pomalu, ale jistě panikařit. "Malcolme?" Otočil jsem se za povědomým hlasem a údivem mi spadla brada. "Co tu děláš?"

Je pořád večer,  nezlobte se, že přidávám tak pozdě, ale lepší než nikdy, ne :) ? Mimochodem - kdo si myslíte,  že bude ten neznámý? A díky moc za zhlédnutí i vote! Moc si toho vážím! Tak se nestyďte a komentujte ;) ! Syrah