Smrtící Temnota [DOKONČENO]

Smrtící Temnota

Rozhodně si ke čtení pusťte doporučenou hudbu, zážitek bude o dost lepší se zaručeným strachem :)

30.7. 15:55

Simon odeslal zprávu:

.: Zdar voe, už jsme si dlouho nikam nevyšli, co takhle dneska odpoledne? Pokud teda máš čas, ty proutníku xD :.

Stanley:
.: Jasně že mám, na nejlepšího kámoše vždycky! Dneska v kolik? :.

Simon:
.: V 6 u zmrzliny, na kraji města, moc lidí tam nebude. To zní dobře, ne? Hlavně si chci po dlouhý době zase zakalit s někým, kdo to nejvíc rozjede :D :.

Stanley:
.: No já chlast neberu, ale budu tam :p :.

Simon:
.: Však já vím, socko, ty nikdy nic nebereš. Něco najdu ve sklepě a vezmu to, pravděpodobně umřeme, jak to bude starý, ale koho to zajímá :.

Stanley:
.: Jn, svět bude radši bez nás :( :.

Simon:
.: Chtěls říct bez tebe :P Uvidíme se tam, musím jít, tak čus :.

Nestihl jsem mu na to odpovědět a už byl offline. Tohle se stalo mou příležitostí se opět dostat ven mezi společnost. Několik dní jsem zavřený doma, bez kamarádů, komunikace s ostatními. Jen já a můj počítač. Dříve jsem takový nebyl, to jen ty poslední pár týdny jsou poněkud emočně namáhavé.

16:30
Rozhodl jsem se konečně dostat ze své postele a připravit se na setkání s mým dlouholetým kamarádem. Ocitl jsem se v koupelně, kde jsem si po dlouhé době opět nasadil kontaktní čočky, vyčistil si zuby a následně se šel pořádně osprchovat. Po sprše jsem si upravil své do hněda špinavé blond vlasy a zakryl svou příšernou bouli na hlavě. Šel jsem kolem kuchyně, kde mne zahlédla mamka, stála v úžasu, když viděla mě vzhůru v tuhle hodinu - v mou noční hodinu.

17:20
Uplynulo pár desítek minut a já si oblékl snad to nejlepší, co mě napadlo - modré fotbalové tričko a jeanové kraťasy. Do vaku jsem si pro jistotu vzal peníze a klíče, kdybych se vrátil později. Vak hodil na záda a v půli odešel z domu.

17:48
Přišel jsem ke zmrzlině dřív, abych viděl jeho reakci na můj nový vzhled a sestřih, čekal jsem a čekal. Po chvíli jsem ztrácel trpělivost. Podíval jsem se na mobil, kde zrovna stál čas 18:03, zapnul mobilní data a podíval se, zda je online.
.: Hej :.
Doručeno
.: Vím, že tam seš, odepiš :.
Doručeno
Neodepisoval.
Simon data nemá, tím pádem je s mobilem stále doma, proto se zprávy doručují. Idiot...
Nehodlal jsem čekat, cesta k němu se nacházela přímo vedle zmrzliny, stejně jako ta moje. Zmrzlina je místo na kraji města, vede do dvou vedlejších vesnic, do města a na fotbalové hřiště. Simon bydlí v jedné z vesnic a já na hřišti, přesněji řečeno v bytě u hřiště. Máme to k sobě nejblíž. Rozhodl jsem se tedy jít do jeho vesnice a vzbudit ho, protože mi bylo jasné, že spí.

18:27
Šel jsem asfaltovou silnicí obklopenou hustým lesem. Nikde ani živáčka. Na to, že je léto, byla v lese docela mohutná tma. Už jsem měl nějaký ten kilometr v nohách, ale stále to nebolelo, pokračoval jsem dál, občas jsem běžel, občas prostě šel, někdy pozadu, tancoval při tom a podobně. V lese jsem totiž nechytal žádný signál, nějak jsem se zabavit musel, a to typem chůze.

19:10
Mé paty po dlouhé době vykročily z lesa hned vedle cedule, na jež byl napsán název vesnice, ve které Simon žije. Chvíli jsem byl obklopen poli a nakonec se ocitl ve vesnici, odkud se neozývalo nic. Prošel jsem až do středu vesnice kolem spousty starých domů. Nebyl dům, co by neměl opadanou omítku. Žádné stavení tady neprošlo alespoň 10 let rekonstrukcí, což se zdálo poněkud děsivé, jelikož jsem zvyklý na město a jeho moderní design.
Před jeho barákem jsem se udýchaným tempem blížil ke dveřím, co vedou do druhého patra. Před vstupem jsem narazil na psa v kleci, německého ovčáka, co na mě začal štěkat. I přes menší polekání jsem ho ignoroval a následoval ke schodišti vedoucí o patra výš. Můj vstup tady byl volný, jeho rodiče bydlí v přízemí a vchod do přízemí je zcela jinde, takže jsem se nemusel obávat, že vyběhne jeho táta s puškou.