•𝐖𝐞'𝐥𝐥 𝐛𝐞 𝐩𝐨𝐰𝐞𝐫𝐟𝐮𝐥• [𝟏]

2. Cesta do pekel

Mezitím co se Melanie krčila v rohu u okna a nervózně si pohrávala s látkou svého svetru, který měla na sobě, Scorpius Malfoy se snažil tvářit důvěryhodně a přátelsky, aby ji náhodou nevyděsi. I když byl v seznamování nováček. Melanie si začala bubnovat prsty o stehna a snažila se tu nevybroukat celou písničku která už jí nějaký ten týden zní v hlavě. Scorpius ji s pobavením pozoroval a snažil se ji příliš nevyděsit. Bohužel si Melanie potom uvědomila co tu posledních pět minut dělala a zrudla jako rajčátko. Hlavu si snažila schovat do svetru, a nejradši by se teď propadla do země a zahrabala. Utichla a koukala na podlahu, v celé kupi nebylo slyšet ani nadechnutí, oba hrobově mlčeli.

,,Klidně pokračuj. Líbilo se mi to." Usmál se na ni Scorpius a pohlédl ji hluboko do očí skoro do stejných očí jako má on sám. Melanie sklopila zrak a do tváří se jí nahrnulo tolik krve, až to vypadalo nejspíš směšně, protože se Scorpius znovu uchechtl.

,,Nemusíš se přede mnou stydět, Melanie." Řekl znovu mile. Melanie povystrčila zvědavě hlavu ze svetru a nepatrně se na něj usmála. Chtěla taky prolomit ticho mezi nimi, ale přišlo jí trapné teď něco říkat, líbilo se jí, když mluvil někdo jiný, sám od sebe, bez donucení.

,,A nechceš mi o sobě třeba něco říct?" Řekl s tolerancí v hlase, a naklonil se dopředu a potom se zase opřel o opěradlo. V Melanie se v tu chvíli něco pohlo a sevřel se jí žaludek jako kdyby měla proslov před miliony lidí.

Samozřejmě, že jí to překvapilo. Už dost dlouho dobu nemluvila o sobě, tímhle způsobem. Že se jí někdo z vlastní vůle zeptal, na její život. Vystrčila celou hlavu ze svetru a dala si slušně nohu přes nohu.

,,A co by tě tak zajímalo?" Zeptala se ho, už to znělo jinak. Sama sobě se divila. Melanie se vždycky styděla, ale teď jako by najednou byly všechny problémy pod zámkem. A ona se mohla plně podat své zvědavosti, zjistit něco na oplátku o Scorpiusi Malfoyi.

,,Co máš ráda, nevím, řekni to první co tě napadne." Řekl ji prostě a usmál se na ni bílýma zubama. Melanie se nadechla a začala pátrat v paměti, s čím by se mu mohla svěřit.

,,Jsem kolosální šprt a knihomol." Uchechtla se sama sobě a Scorpius jí dal pokyn ať ještě pokračuje. ,,Nevím co by tě zajímalo." Pokrčila rameny a zadívala se na Scorpiuse vřelým úsměvem.

,,Co přátele? Proč jsi nešla za nimi?" Zeptal se ji, věděla, že se na to zeptá, jestli je všímavý tak si už určitě ve škole všiml , že se moc s nikým nekamarádí, a nebo má nejspíš svých problému dost a prostě se ji jen zeptal.

Melanie si povzdechla a pohledem sjela znovu na zem, aby uhla před Scorpiusovým zvědavýma očima. Tohle téma měla nejmíň ráda. I když věděla, že Aubrey jí je věrná a jen tak jí nezradí.

,,Určitě víš jak to doopravdy je. Mám dobrou kamarádku Aubrey a to mi stačí. Jsem ráda, že se se mnou aspoň někdo baví." Hlesla potichu a nohama začala šoupat po podlaze, jako by to mělo nějaký význam. Scorpius mlčel. ,,Jsem studentka šestého ročníku, ze Zmijozelu, stejně jako ty. Akorát ty máš určitě víc přátel." Dopověděla a odhodlaně se mu zadívala do očí, sklopil zrak, teď určitě lituje toho, že se jí na to ptal. Ale to nic. Je to normální, chtěl se jen zeptat. V jejím hlase byl slyšet smutek a zklamání. Který ona sama na sobě vyhledala.

,,Hele," začal Scorpius a napnul hrudník. Jako šňůru na prádlo. ,,nejsem na tom o moc lépe než ty. Mám jednoho kamaráda, Albuse. Který mi, ale zcela jako kamarád stačí, mám ho rád a nepotřebuji další." Dopověděl a polkl. ,,Ale ty, ty se mi zamlouváš, nemyslím to zle, myslím, že by z nás mohli být nakonec dobří přátele." Uchechtl se Scorpius a k němu se přidala i Melanie. Neví, jestli se má smát, protože se směje on, a nebo brečet, že jí někdo nabídl takovou vyjímečnou nabídku.

Právě ji samotný Scorpius Malfoy nabídl přátelství, to se nestává každý den. Ale hřejivě se usmála. Má šanci si najít kamaráda, možná by jí to i pomohlo, odhodlala se a právě teď se rozhodla. Zkusí svůj život odstartovat od znova, nový začátek, nový přátelé, nové zájmy.

,,Jo, to by bylo fajn." Usmála se na něj a narovnala se. Jako by za ní mluvil úplně jiný člověk. Všechnu stydlivost a negativitu hodila do velkého koše za sebou a pokračovala v čisté cestě dál k novým začátkům. Scorpius jí věnoval novopřátelský úsměv.

,,Počkej, nejsi náhodou střelkyně za Zmijozel?" Vyhrkl a s otevřenou pusou na ni hleděl.

,,Na někoho tak tichého a nespolečenskeho se to nehodí viď?" Zasmála se Melanie a zahřalo jí u srdíčka, když už se nějakou tu dobu nepřetržitě smála. Scorpius ji jen s údivem sledoval.

,,Chtěl bych to tenhle rok zkusit na chytače." Řekl hrdě a podepřel si zezadu hlavu.

Vlak do vteřiny cukl, zahvízdal a rozjel se pomalu z nástupiště. Scorpius vyděšeně vyhlédl z okna a z kupé. Ale jeho nejlepší kamarád nikde. ,,Neboj se, určitě příjde." Povzbudila nervozného Scorpiuse Melanie a dala si vyčnívající pramen vlasů za ucho.

,,Snad ano." Řekl si spíš pro sebe Scorpius a nevrhle se znovu usadil na své místo.

,,Kdo, že je to ten tvůj kamarád?" Zeptala se ho se zájem a začala se koukat z okna na mávající rodiče na nástupišti.

,,Albus. Albus Potter." Řekl a zazubil se. Melanie spadla brada. Ne kvůli jeho ,,slávě", a nebo, že s ním bude v jedné kupi, jako by to udělaly faninky. Ale proto, že kvůli němu měla svůj první školní trest v pátém ročníku. Byli k sobě přiřazeni na hodině lektvarů, a Albus zkazil mnoholičný lektvar, který měli přichystat. Lektvar bouchl a učebna ještě celý rok potom, páchla spáleninou a zkaženou rybou. Dostali oba dva trest, a celý týden učebnu lektvarů čistili. Udělal to schválně, protože Melanie měla svůj názor na přichystání lektvaru. Albus ho potom schválně zkazil, a strávili spolu týden trestu.
Zatracený Potter, pomyslela si v tu chvíli utrápená Melanie.

_______________________________

Tak dnes ještě jedna kapitola✨

Snad jste si jí užili, a snad se co nejdřív dostaneme k žhavějšímu tématu v knize. Kapitoly můžu vydat kdykoli, mám je předepsané a tak mi stačí napsat, když budete chtít přídavek😁💘