•𝐖𝐞'𝐥𝐥 𝐛𝐞 𝐩𝐨𝐰𝐞𝐫𝐟𝐮𝐥• [𝟏]

21. Jedno velké odmítnutí

Sotva co Melanie vstala, se ani neobtěžovala si zaskočit do Velké síně na snídani. Už tak měla plný žaludek těch sládkých keců od profesorky McGonagallové a jejímu Vánočními plesu. Pod očima měla kruhy nespavosti, celou noc přemítala o tom jaké to bude, když ji někdo uvidí v šatech, v kterých bude vidět každá nedokonalost. Sepnuté vlasy, boty na vysokém podpatku, ewww.

Už jen z toho myšlení ji žaludek dělal kotouly uprostřed břicha. Aubrey už ráno někam zmizela a tak se musela vypořádat sama se sebou. Nejradši by všechny své myšlenky zkopírovala a vložila na kus pergamenu a poslala někam hodně daleko.

Rozhodne se ještě lépe, na žádný ples nepůjde a jediné co udělá, že bude vytvářet společenský účes, šněrování šatů a utahování bot pro Aubrey. A možná, že přibyde i uvazování motýlků pro Albuse se Scorpiusem.

Sváta pravda.

***

Ubylo dopoledne a to se vystřídalo za odpoledne, kdy se Melanie rozhodla vyjít na menší vycházku do Velké síně na oběd. Ve Velké síni skoro nikdo nebyl až na pár uřvaných Nebelvírů, ale jinak nic. Ani její přátelé tu nebyli a Melanie se sama cítila více sebevědomě. Usedla na dřevěnou lavici a před ní se zablýskal stříbrný talíř s vybavením. V talíři byl vidět její odraz a ona na něj radši hodila jídlo než, aby se dívala na sebe.

Dívka si nandala velkou porci šťouchaných brambor se zeleninou a pustila se do jídla. Nikdo kolem ní nemluvil a v síni poněkud panovalo ticho a klid což Melanie vyhovovalo.

Hned co dojedla se pustila do poháru s dýňovou šťávou, která ji už trochu lezla na nervy. Pít pořad to samé...
Když v tom ji vyrušil medoý hlas. Melanie se otočila a na rtech se ji zobrazil široký úsměv. Otřela si vlhké rty a vypustila z nich pár slov.

,,Ahoj Rose," Pozdravila Melanie zrzku.

,,Ahoj Mel, mohla bych si přisednout?" Zeptala se zdvořile Rose a Melanie kladně pokývla hlavou.

,,Co tě ke mně přináší?" Optala se řečnicky Melanie a celým tělem se otočila na dívku z Nebelvíru s ohnivými krátkými vlasy.

,,Chtěla jsem si promluvit...o tom Vánočním plesu..." znervózněla a očima přejela na druhou stranu od Melanie. Zmijozelka se uchechtla, bylo ji hned jasné, že tu zůstala kvůli plesu. A kvůli Scorpiusovi. ,,Scorpius už mě pozval,"

Melanie se začala smát a ruce si položila do klína. ,,Už tě pozval?! Zřejmě se bojí, že tě pozve někdo jiný a on nebude mít šanci."

,,Ano, asi. Ale chtěla jsem se zeptat jestli není divné, že se mě ptal na to tak brzy...?" Zašeptala Rose a tváře ji zčervenaly až vypadaly jako dva velké okvětní lístky růže.

,,Buď ráda. On tě má moc rád a stojí o tebe. Přijde mi roztomile, že se tě na to ptal tak brzy." Vyšlo z úst Melanie její názor a moudře se na Rose usmála. Připadala si jako stará žena, která radí své vnučce jak s životem.

,,Bylo to roztomilé..." zašeptala si pro sebe Rose a Melanie se z nich mohla roztéct.

,,Takže, mu řekneš, že s ním půjdeš?" Podívala se Melanie Rose hluboko do očí a rudovláska párkrát zamrkala až se její dlouhé řasy otřely o obočí.

,,Asi...ano," Řekla nejistě a natiskla si dlaň na hrudník při čem Melanie radostí zapištěla. ,,Děkuji za radu Melanie, ještě si později promluvíme."

,,Zatím," Melanie se usmála. Už je jako stará žena, která slouží jako vztahový poradce. Ještě nějaké ty peníze za to a bude z ní milionářka.