•𝐖𝐞'𝐥𝐥 𝐛𝐞 𝐩𝐨𝐰𝐞𝐫𝐟𝐮𝐥• [𝟏]

24. Ples aneb šlapeme si na boty 1.čast

,,Kde máš šaty?" Vykřikla zděšeně Aubrey, když Melanie vyšla z koupelny bez žádných změn.

,,V kufru. Asi." Než to dořekla Aubrey obrátila Melanin kufr vzhůru nohama.

Aubrey si oddychla, když z velkého kufru s koženým potahem vytáhla vínové plesové šaty. Melanie si odfrkla, mohla ty šaty klidně i schovat. Ale Aubrey by je našla všude.

,,Tak teď se oblékni a já tě potom učešu."

,,Aubrey, jsem ráda, že se o mě tak staráš, ale...nechci vypadat jako nějaká primadona." Objasnila Melanie a zvedla ruce než ji Aubrey šoupla do koupelny.

,,Neboj se. Albusovi se budeš líbit." Zvedla palec nahoru Aubrey a začala se oblékat do svých šatů.

***

,,Jsi krásná. Chce se mi z tebe brečet." Tleskla radostně Aubrey, když se Melanie ukázala v celé své kráse. Měla své šaty ke kotníkům, vínové barvy. Přední prameny vlasů, které občas spadly do obličeje byly sepnuté vzadu sponou. Aubrey by se rozmáchla ještě víc na makeup, ale Melanie si na sebe už nenechala ani šáhnout. Spokojila se s řasenkou a světle pleťovou rtěnkou.

Aubrey měla černé šaty, které byly okolo ramen a dekoltu krajkové. Rukávy šatů byli zřejmě do loktů a délka jich byla krátce po kolena. Byla okouzlující! Vlasy měla upravené ve vysokém drdolu a makeupem skryla nedokonalosti. Rty doplnila leskem a řasy obohatnila bohatou řasenkou.

,,Aubrey, tobě to hrozně moc sluší." Zašeptala Melanie a Aubrey se zatočila. Na módní přehlídku by byla jako stvořená.

,,Já vím!" Zapištěla Aubrey.

,,Já myslím, že můžeme jít."

Melanie se usmála. Aubrey ji jako správný gentleman nabídla rámě, do kterého se Melanie s potěšením zavěsila a obě kamarádky vyrazily ze Zmijozelské koleje. Prošly sklepem a vkročily do Velké síně, kde už to žilo. Klidná hudba hrála v pozadí, stoly byly stranou na kterých bylo něco k pití a k občerstvení a taneční parket byl zaplněný studenty. 

Aubrey se málem podlomila kolena, když uviděla Jamese ve společenském obleku a jak si to míří k dívkám.

,,Páni, tobě to sluší." Otevřel pusu dokořán James a Aubrey se na tvářích vytvářely červánky.

,,A jestli teď dovolíš Melanie, Aubrey si vypůjčím." Zeptal se zdvořile James a Melanie se pustila Aubrey, která přeručkovala na Jamesovo rámě. ,,Albus na tebe už čeká." Mrkl James správný směrem na Melanie než s Aubrey odešel.

Melanie se rozšířily zorničky a na sucho polkla. Urovnala si šaty a vydala se vstříc dnešnímu večeru.

,,Melanie! Tobě to sluší." Uslyšela za sebe překvapený medový hlas a prudce se otočila. Byla to zrzavá nebelvírka Rose. Měla rudé šaty na ramínkách s načechranou sukní jako obláček a její vlnité ohnivé vlasy se kroutily na ramena.

,,Rose, nápodobně." Pochválila ji vzhled Melanie a poupravila si vlasy.

,,Albus se Scorpiusem stojí támhle, pojď." Melanie se snažila udržet si krok s Rose, ale ta pelášila za blonďákem v černém obleku.

,,Dámy, vám to, ale sluší." Poukázal Scorpius na Rose i Melanie. Vzal je kolem ramen a otočil se s nimy na Albuse, který málem vychrstl pití.

,,PÁNI." Hlesl Albus a odložil pohár. Upřeně skenoval Melanie pohledem a u toho si třel dlaně o sebe. Jeho vlasy byly jako vždy do všech stran roztahané po celé hlavě a oči zářily modřeji než obvykle.

,,Zavři pusu Albusi, nebo ti tam vletí moucha." Okřikla ho důrazně Rose než je opustila s doprovodem Scorpiuse.

,,Moc ti to sluší." Přistoupil blíž Albus k Melanie, aby si ji mohl prohlédnout i z blízká.

,,Tobě taky." Oplatila mu to a snažila si udržet tváře v stále barvě pleti.

,,Jo, ale ne tak jako tobě." Uchechtl se Albus a Melanie se přidala.

,,James s Aubrey jsou roztomilí." rozplývala se Melanie a spojila ruce za zády.

,,Ano jsou, ale MY jsme víc." povyšoval se Albus a nos zvedl pyšně nahoru. Melanie si ho sjela se smíchem pohledem a sledovala ty dva jak tancuji na parketu a jsou u sebe tak blízko, až občas svými rty zavadily o sebe.

,,Smím prosit?" předklonil se lehce Albus a nabídl Melanie ruku. Té se rty zkřivily do širokého a hřejivého úsměvu a stiskla jeho dlaň. Oboum projela tělem zvláštní, ale příjemná a elekřina a přešly na taneční parket. Hudba hrála pomalu a klidně. Žádný rock, na který by nešlo tancovat.

Melanie se přiblížila k Albusovi a své paže obmotala kolem jeho ramen a krku, za zátýlkem své dlaně spojila, aby se udržela, přeci Albus byl o něco vyšší. Albus opatrně přiložil své ruce k práci. Položil je na dívčiny boky a poté se ji hluboko zahleděl do očí. Mezitím co Melanie se po celou dobu usmívala jako sluníčko na hnoji. Albus se snažil nešlápnout dívce na nohy a tak byl lehce nervní, ale její přítomnost ho uklidňovala.

,,My. Vážně. Tancujeme." Zakoktal Albus a Melanie tím rozesmál a uviděl její bílý a čistý chrup.

,,Není to tak těžké, že?" Neuhlídala si otázku Melanie a Albus se k ni přiblížil obličejem. Melanie se ušklíbla a hleděla pořad do jeho očí - jako by se topila v Sargasovém moři.

,,Není to těžké, když tancuji s tebou." Zašeptal jí do ucha a Melanie lehce zalapala po dechu. Pro ní to bylo snad to nejmilejší...
Albus poslední dobou opouští samé urážky a předstoupil k lichotkám. Pochybuji, že by Albus nepochválil Scorpiusovi pyžamo. Nejradši by ho teď celého obejmula. Jako plyšové zvířátko. Ale jedno ji přece bránilo. Osobní prostor.

,,Jsem ráda, že jsi mě pozval." Usmála se opatrně na Albuse a on se pevněji chytl jejích boků.

,,Jsem rád, že jsi souhlasila." Co se stalo s Albusem? Unesl ho někdo? Tohohle kluka neznám. Takové myšlenky poletovaly v hlavě Melanie. Docela prekérní situace.

***

Už nějakou tu minutu, jsou beze slov. Albus i Melanie mlčí a ani jeden neví z jaké strany dobře nakousnout konverzaci. Albus si ji najednou přitáhl blíž a Melanie se mu odvážně podívala do očí. Ty modré oči...
Melanie bych o nich mohla mít klidně i projev.

Když vám někdo zavře dveře do budoucnosti. Musíte je vykopnout. A vykopnout dveře se právě chystal Albus.

,,Já nevím kde mám začít...musím ti něco říct." Polkl slova Albus a podíval se do očí, v kterých se odráželo překvapení. Jazyk se mu zamotával, jako by tam někdo stál a ten jazyk namotával na klubko. Ta pravá spontánnost teprve příjde. Melanie čekala na jeho přiznání a byla velmi trpělivá, jedna z jejích nejmocnějších vlastností byla právě trpělivost.

,,Od té doby, co se bavíme- jako kamarád s dobrou kamarádkou...pociťuji zvláštní city." Snažil se Albus mluvit jemně. Melanie, ale pořád nechápala o co jaksi jde. Pravý princip jí utekl.

,,Mám tě rád Melanie." Vyjelo z něj a Melanie zvedla oči nahoru, rty se jí pootevřely a povolila stisk dlaní mezi sebou. ,,Ne. Já tě miluji."

_______________

🤫🤷‍♀️💞