Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že jsme s Lexie spolu. Že rodiče s tím nemají žádný problém, že moji nejlepší kamarádi stojí při mně. Samozřejmě něco hezké musí mít nějaký ten háček. Ten můj je, že škola to nevzala tak dobře jako moji nejbližší.. Abych pravdu řekla, nechce se mi do školy, nechci schytávat ty pohledy lidí, to jak si budou mezi sebou šeptat nepěkné věci o mně.. Ale já to musím zvládnout. Asi to nebude úplně nejlehčí, ale jsem taky jenom člověk, co si zaslouží alespoň trochu respektu. Je dvacáté první století a pořád má někdo potřebu někoho urážet, pouze proto jaký je? Pouze proto že je taky jen člověk? Nenechám se zničit. Opravdu ne.
Ráno proběhlo normálně. Hygiena, snídaně, Chris a holky.. Teď jsme už před školou kde na nás čeká Lexie. Ještě jsem jim neřekla, že spolu jsme.
Lexie asi pochopila, že jsem jim to ještě neřekla, když jsem se na ní jen usmála a pozdravila ji. Byla jsem hrozně vděčná, že mám tyhle úžasný lidi, protože si nedokážu představit, že bych šla sama. Sama bych to určitě nezvládla, protože jak už jsem říkala je to tady.. Všichni na mě koukají, šeptají si. Dělám že to nevidím, nechci jim dát najevo že jsem slabá.
Na mé skříňce byly pořád ty nápisy. U skříňky semnou byla jen Emily, protože jí má vedle mě, zbytek jí mají dál. Otevřela jsem skříňku a v ní byla nějaká menší taška, která nebyla moje. Vím přece co si dávám do skříňky. "Emily?Pojď sem prosím."
"Co se děje?" "Takhle taška není moje..." "Můžu se podívat?" Souhlasila jsem, nevím jestli bych měla po včerejšku odvahu se podívat já.
"O můj bože." Zapištěla. "Co tam je?" "Tak a dost!" Než jsem se stihla podívat Emily už rychlým krokem šla přímo do středu chodby. Je to ta největší hlavní chodba ve škole. " Kdo to byl?! Myslíte si, že je tohle vtipný? Kterej dement to byl? Nemůžete prostě nechat Melanie napokoji? Udělala vám něco?!! Já vás varuju jestli.." Co to dělá, celá škola se na ní dívá a ona po nich křičí. Tohle bych do ní opravdu neřekla, přece jen ona je jedna z tich s dobrým průměrem a chováním, navíc je ředitele dcera. Už u ní stáli i Chris s Vicky a Lex. Přišla jsem tam za Emily a pohladila jí po rameni. "Nemusíš tohle pro mě dělat. Oni se stejnak nezmění." Zašeptala jsem aby jsme to slyšely jen my dvě. "Ne, to se teda změní. Vy všichni do jednoho se chováte jak banda malých debílků. Kurva, tady nejste na základní škole." Kde bere ty nadávky? Je to vůbec naše Emily? Jsem jí ale hrozně vděčná, protože já bych se nedokázala takhle postavit před celou školou. "Co se to tady děje?!" Hahaha lidičky právě přišel ředitel;))))
"Co se to tady děje?!? Chceš to říct?" A Emily zase spustila. "Melanie včera někdo posprejoval skříňku nadávkami a dneska jí dal někdo do skříňky tašku ve které je srdce nějakého zvířete a na něm připnutý papírek se vzkazem kde se píše, cituji: "Lidi jako ty by neměli existovat. Děvko." Co na to říkáš? Nádherný že jo?" Když to dočetla celá škola si začala "potichu" šeptat věci typu: "To si děláš srandu." "Panebože" "Chudák holka" "To udělal nějaký debil."
"Tak jo děcka. Dávám vám 24 hodin na to se přiznat. Jestli se sami nepřiznáte kdo to udělal, bude ho čekat větší trest, než kdyby se přišel sám přiznat. Po celé škole je kamerový systém, takže to nebude vůbec těžké zjistit. Takovéhle chování se na téhle škole nebude trpět! Vy ostatní, kteří jste tomu jen přihlíželi se nad sebou okamžitě zamyslete! Pokud vidíte, že něco není v pořádku, že se něco takového děje okamžitě o tom informujte pedagogický sbor nebo mě. Myslíte si, že je to zábava se tomu smát? Dokážete si vůbec představit jak se ten člověk cítí? Teď okamžitě všichni zalezete do tříd a budete se chovat vzorně. A pokud si myslíte, vy co jste nic neudělali, že na tom nemáte žádný podíl, tak ano máte. Sledovali jste to a NIKDO jste nepomohl. Rozchod teď!" Všichni se rozutíkali do tříd, báli se. A taky měli čeho, pan ředitel byl opravdu rozčílený. Možná i nejvíce za tu dobu co tady jsem. "Vy dvě semnou do ředitelny." S Emily jsme si došly ke skříňkám pro tašky a vydaly se do ředitelny.
