"Jsem lesba."
Všichni na mě pár dlouhých vteřin koukali a já se začínala cítit mírně nervózně. Teda co mírně, byla jsem nervózní jako prase, ale naštěstí to opět Chris zachránil. "Teď nevím co ti na to mám říct." "Nemusíš říkat nic, já od vás nic neočekávám, stačí mi když mě budete brát pořád stejně a nepřestaneme se bavit." "Líbila jsem se ti někdy?" Zeptala se Vicky a my všichni jsme se na ní začali koukat jak na blázna. "Ne nelíbila, jsi moje nejlepší kamarádka. Stejně jako Emily a Chris. Ani to nejde aby ses mi líbila. To je jako kdyby se ti líbil Chris." Vydechla jsem. "Nojo." A začala se smát. To je fakt blázen.
"Jak jsi přišla na to, že se ti líbí holky?"
Netrpělivě se zeptala Vicky. "No prostě jsem vždycky koukala spíš po holkách než klucích. Nikdy se mi kluci nelíbili a pak jsem začala přemýšlet nad tím, jestli nebudu lesba." "A už si měla holku? Jestli jo tak by si mě teda pěkně naštvala kdyby si mi to neřekla. Samozřejmě i Vicky a Chrise." Zazubila se Emily. "Ne neměla."
"Já to stejně nechápu. Je to normální věc, ale asi mi bude trvat než si zvyknu." Povzdychnul si Chris.
"Já jsem stejně ráda, že mě nijak neodsuzujete." "Řekli jsme si, že kdykoliv cokoliv, budeme s tebou."
Já věděla proč brát tyhle lidi jako nejlepší kamarády.
