Dvojí život?! To není dobré!

2.díl

Tak že, vím, že Adamek není nějaký velmi slavný člověk[pro mě ano!] tak že chápu, že to tolik lidí nečte. Ale chtěla bych, aby vy, kteří to čtete jste mi zanechali comments, jestli s tím mám pokračovat a budete to číst nebo se na to vydlabnout... Děkuji za pochopení...

Další věc, OMLOUVÁM SE MOC za CHYBY, ale píšu celý 2.díl na tabletu. Tak snad mě omluvíte;)

"Jsi sexy, zadaná?" optal se mě týpek, kterého jsem dobře znala, byl to jeden machr z naší školy, který má ze mě vždy šílenou prdel.

"Ty ani ne, pro tebe ano!" řekla jsem mu s klidným hlasem a dopila colu. Odebrala jsem se směrem k tanečnímu parketu, když v tom mi do cesty vztoupil zrzavý vysoký kluk. 

Byla jsem si 100℅ jistá, že je to on, ten jeho styl, uplé džíny na jedne noze povytáhle, bíle kotnikače, triko a kolem pasu uvázaný šátek. Nevěděla jsem co dělat, ješte jsme si ani nic neřekli a já už měla knedlík v krku.

"Hej, tančíš dlouho?" zeptal se mě, byl dokonalý...

"Já... N-no... Jo, jen pro zábavu ale." usmála jsem se a chtěla co nejrychleji odejít.

"Počkej!" okřikl mě. Ano, já to udělala, zastavila jsem se. Došel mě a já se koukala na špičky mých Vansek.

"To co jsi předvedla bylo fakt skvělé, taky jsem se jednu dobu věnoval tanci." řekl a já k němu zvedla pohled. Usmál se.

"Díky. Taky bys mohl něco předvést!" uculila jsem se.

"Ne, to ne, nějakou dobu dávám přednost zpěvu." Mrkl na mě už jsem se tak nestyděla, ale pořád jsem se bala, že něco zkazím.

"Vydržíš chvíli? Měla bych jít támhle..." Ukazala jsem na parket a on přikývl. Celou cestu, co jsem šla k parketu a co jsem tančila, jsem na něj musela myslet. Je to náhoda? Když jsem dotančila, sklidila jsem potlest. Nevím za co, mě se moje tančení zas tak nelíbí, ale co už. Váhala jsem, jestli se mám za ním vrátit. Vevnitř mě mi to říkalo

"Musíš za ním jít!" ale já se tak necítila, ale šla jsem tam.

"Ty fakt tančíš jen tak?" zeptal se mě hned. "No, vyhrála jsem i 2 soutěžě," usmála jsem se.

"Nepůjdeme k baru?" zeptal se. Netypovala bych ho na to, že už může pít.

"Jo, můžem, ale šla bych nachvíli na vzduch." Usmála jsem se. Kývla jsem na Kate, a ona nám donesla 2 panáky vodky. Musela jsem se na něj koukat, byl nádherný! Když jsme do sebe kopli 2 panáky, prodrali jsme se lidmi a vyšli ven. Šli jsme ,do nedalekého parku, kde jsem ho poprvé viděla. Pomalu jsme se procházeli a povídali si. Byl fakt k sežrání. Jmenuje se Adam.

"Kolik ti vlastně je?" zeptala jsem se ho, když se na mě usmál.

"17, tebe bych tak taky typoval, ne?" usmál se a já přikývla.

"O rok mladší. " usmála jsem se a nachvíli jsme se zastavili. 

"Ty odsud pocházíš?" optal se mě a já pouze přikývla. Všimla jsem si, že si stále rukou pročesáva vlasy, líbí se mi to. 

"Jo, odsud. Ty jsi odkud? Nikdy jsem tě tady neviděla." kývla jsem hlavou a usmála se.

"Jsem z Brna." usmál se.

"Tady jsem tě viděla poprvé, nevšimla bych si tě,ale jsi fakt hezký!" vyšlo ze mě a já si zacpala pusu.

"Pání..." jen přikývl a já stále celá vedle se na něj koukala.

"No, já už budu muset jít." řekla jsem a utekla. Horší trapas se mi nemohl stát. To je ostuda, před tak krásným klukem a já mu to řekla.