Dvojí život?! To není dobré!

4.díl

Děkuji moc za READS, vážím si toho, že aspoň někdo to čte. Nevím, ale jestli budu pokračovat kvůli jedné osobě, která zanechala komentář. Pište vše, co si o té povídce myslíte, názor na ní a klidně napište jak byste pokračovali. Klidně dám na váš názor. 

"Ahoj! V pohodě, odtancovala jsem si svoje a pak se šla projít s tím klukem, o kterém jsem ti říkala, že se mi líbí. Hned potom, co jsem mu řekla jak je úžasný, že bych si ho jinak nevšimla, jsem utekla domu. Jsme spolu vyfocení v Blesku, a aby toho nebylo málo, zjistila jsem, že dnes vydal první oficiální videoklip ke své písničce." odepsala jsem a čekala co napíše.

„No, tak to máš teda fajn.“ Napsal. Psali jsme si asi ještě 2 hodiny. Domluvili jsme se na úterý, že se zase stavím u něj v klubu. Vypnula jsem notebook, který jsem odložila na stůl a ulehla do posele. Jsem po včerejšku stále unavená.

Je pondělí ráno a já vstávám do školy. Včera jsem byla s mamkou nakupovat a zaslechla jsem nějaké dvě holky, které se bavili o Mišíkovi. No, to je teď jedno. Posunula jsem budík a protřela si oči. To zas bude den. Šla jsem do šatny, kde jsem na sebe natáhla něco, v čem můžu vyjít na svět. Nandala jsem si jemně řasenku a nasadila brýle. Možná se ještě ptáte proč do školy nosím brýle, když mohu použít čočky, které nosím jako DiDi… Nemůžu si je vzít, protože chci zůstat v utajení. A navíc, já mám šedomodrozelené oči a jako DiDi je mám zelené. Mám jinou barvu čoček. Když jsem se poupravila a vyžehlila si vlasy, šla jsem na snídani. Mamka mi připravila pravou anglickou snídani. Vajíčka se slaninou. Hmm… Mňam.

„Dobré ráno, tady máš snídani, já se jdu ještě obléci.“ Usmála se mamka a odešla. Já si dále pochutnávala na své snídani. Dneska mamka stíhá, tak že mě nejspíš hodí do školy. Nemám to daleko, pouhých 15 minut. Ale nechce se mi chodit, přiznám to.

„Zlato, můžeme jet?“ usmála se na mě, když skoro přiběhla do kuchyně.

„Jasně mami.“ Odpověděla jsem a vzala si tašku, obula si conversky a pomalu šla k máminemu Land Roveru typu Freelander. Máme doma 3, máma ty auta úplně miluje. Abych se přiznala, i já. Nasedla jsem na místo spolujezdce a vyjeli jsme. Před školou jsem vystoupila. Zase na mě směřovaly desítky nenávistných pohledů. Jen jsem zatřepala hlavou a šla přímo ke své skříňce. Hned za mnou přicupitala hlavní primadona a urážečka lidí, všech normálních lidí. Karolina.

„Pche…“ odfrkla si „komu jsi vzala ty boty, to se na tobě jen tak nevidí.“ Ukázala směrem k mým červeným converskam.

„U tebe se taky jen tak nevidí mít šátek a triko z New Yorkeru, když nosíš pouze vyhrazené věci od Prady, Gucciho nebo Zary.“ Ukázala jsem na její doplněk a triko. Značkové obchody miluju, tohle ji neprošlo. Jen se otočila a odcupitala za svými poskoky. Otočila jsem se zpátky ke skříňce a vytáhla si učebnice na dnešek. Dnešek byl celkem volnej, přece jen zachvíli začínají prázdniny. Zazvonilo konec školy a já procházela uličkou. Jeden blbec, když o tak řeknu, mi podkopl nohy a já přistála na zemi. 

"Jejda, špr nám neumí chodit." zasmála se na můj účet Karol. Jen jsem zatřepala hlavou, zvedla se a odešla. Vyšla jsem na chodbu a ona mě došla. 

"Hele, kdyby něco, dneska je u mě párty, ale šprty, kteří neumí chodit nepozívám, sorry." ušklíbla se a odpochodovala, já jsem šla ke své skříňce a ěšila se, až si doma zatančím. Toto ve škole zažívám pořád a o doslova pořád. Tančení je jediná věc, která mě uklidní. Hodila jsem věci do skříňky a vyšla ven ze školy. Pomalu jsem procházela parkem, chodím tudy pokaždé, když jdu ze školy, není to rychlejší cesta, ale je klidná. Byl tady, viděla jsem ho. Seděl na lavičce. Začala jsem se klepat, ale až pak jsem si uvědomila, že mě nemůže poznat, když nejsem DiDi, tedy aspoň doufám. Stále jsem na něj koukala a otočila se až tehdy, když se na mě podíval. Bože, jen ať mě nepozná. Ale nejsem zas tak podobná DiDi ne? 

Snad se vám díl líbí, budu ráda ža každé přečtení, VOTES & COMM :))