Mezi Nebem a Peklem

II. kapitola - Mluví ten démon pravdu?

   Alaric zaparkoval jejich Chevrolet v dostatečné vzdálenosti od domu, aby na ně hluk motoru neupozornil a tím nevaroval případné démony, kteří se tam mohli nacházet. Oba sourozenci vystoupili, vzali batohy se zbraněmi a potichu se vydali směrem k jejich cíli. Za léta praxe věděli, že by byla sebevražda tam prostě jen vtrhnout a doufat v nejlepší, takže se s pomocí stromů a vysoké trávy, která vypadala, že ji nikdo nesekal dobrých pár let, doplížili k jednomu ze zabedněných oken. Chvíli poslouchali dění v domě, kromě šustění trávy a zpěvu ptáků zaslechli i vrzání prken, jako když po nich někdo chodí a tlumený hovor. Samantha s Alaricem si vyměnili pohled a přesunuli se k oknu, které jim umožnilo lepší odposlech.

V domě, který byl už nejméně deset let neobydlený a mohl být užitečný už jen jako příklad děsivého místa ve strašidelných povídačkách u táboráku, se nacházeli čtyři démoni. Překvapivé na celé situaci bylo to, že jeden z nich zřejmě neměl nejmenší zájem zde být, vzhledem k tomu, že byl připoutaný k židli uprostřed místnosti a ostatní tři démoni postávali kolem s velice podrážděnými výrazy.

„No tak Connore, buď rozumný," prohlásila žena stojící u staré pohovky, která byla jedním z mála kusů nábytku v místnosti. Connor se na židli jen trochu pootočil, aby jí mohl věnovat úsměv.

„Luren, drahoušku, víš, že on být rozumný nedokáže. To nám všem dokázal, když vzal roha z Pekla," prohlásil klidně démon, který stál nejblíž ke Connorovi a stříbrnou dýku zabodl do židle těsně vedle ruky spoutaného. Ten sebou jen nepatrně cukl, ale jinak nic neřekl. „Když nám řekneš, kam jsi schoval tu stránku, slibuji, že to nebude bolet, moc," ušklíbl se na své kolegy a démon, který se opíral o rám jediných dveří vedoucích do místnosti a který zatím nic neřekl, se jen zazubil a čekal, co bude dál. Luren opustila své místo u pohovky a připojila se k muži, který si mučení Connora očividně užíval.

„Scotte, proč to nepřenecháš mně. Ty už sis užil, já si chci taky popovídat z naším malým zrádcem," řekla a škodolibě se usmála na spoutaného démona. Scott, který se jevil jako jasný vůdce této malé skupiny, se na chvíli zamyslel a poté gestem ruky vyzval Luren ať se toho ujme.

„Takže to zkusíme ještě jednou, ano? Protože se zdá, že ti to pořád nechce docvaknout. Marcus nás tři, mě, Scotta a Ryana, poslal, abychom našli a donesli První stranu Luciferovy Knihy, kterou shodou okolností máš ty. Což nás vede ke dvěma jasným závěrům, buď nám řekneš, kam si ji schoval a mi tě necháme jít nebo se rozhodneš mlčet a ty se budeš modlit, aby si byl zpátky v Pekle a nikdy odtud už nevytáhl paty." Při poslední části své výhružky vytáhla dýku z lakovaného dřeva židle a zabodla ji Connorovi do stehna. Vyslýchaný se snažil nevydat žádný zvuk, ale bolestné zaúpění si stejně našlo cestu přes jeho pevně sevřené rty. Luren se ďábelsky usmála a čekala, až se Connor vzpamatuje do té míry, že bude schopen mluvit. Na což nemusela čekat dlouho, ale nebylo to zrovna to, co chtěla slyšet.

„Jestli Marcus chce tu stránku tak moc, proč poslal vás tři," ušklíbl se a připravil se na další bolest, když najednou zahlédl obličej člověka, který se schovával za zdí jedné z chodeb v domě. Stál až za démony, kteří se z něho tak neúspěšně snažili dostat jedinou informaci, takže když se neotočí, nemají šanci ho zahlédnout. Connor rychle přesunul svůj pohled na naštvaný obličej ženy před sebou, aby na nově příchozího neupozornil. Jestli to jsou jen děcka, co se rozhodli zablbnout a ne lovci, jsem v pytli.

Pomyslel si a pak si uvědomil, že i kdyby to byli lovci a zabili by ty tři démony před ním, neznamenalo by to, že ho nechají naživu jen proto, že je přivázaný k židli a tím neschopný se bránit. No, musím doufat, že jsou to kavalíři a aspoň mě rozváží, než se mě pokusí zabít.