Mezi Nebem a Peklem

IV. kapitola - Oběd jako každý jiný

Samantha, která měla neustálého hádání se o to, kdo bude vybírat hudbu dost, se rozhodla zakročit a vypnula rádio. Alaric věnoval své sestře ublížený pohled, ale nic proti jejímu činu neřekl a dál se věnoval řízení. Naproti tomu Connor, který byl stále nespokojený se sezením na zadním sedadle, svůj nesouhlas projevoval trochu důrazněji.

„Sam! Proč? To byla náhodou skvělá písnička!"

„Ale jen náhodou," odvětila Samantha dětinsky a dál si podrážděného démona nevšímala. Po několikaminutovém monologu o tom, jak jsou lovci zapšklí a jak si nedokážou užívat všedních maličkostí života, se v autě rozhostilo ticho, které přehlušovalo jen tiché vrnění motoru.

V tom Alarica něco napadlo.

„Sam, víš, jak si mluvila o těch svých snech nebo proroctví nebo co to je?" zeptal se a Samantha, která vycítila, že její bratr tohle otázkou někam směřuje, pouze přikývla. „Řekla jsi, že jsi tady Connora v jednom z těch snů viděla," pronesl Alaric a přitom ukázal na démona, kterého už opustila špatná nálada a který se teď nakláněl blíž k sourozencům, aby mu nic neuniklo. Samantha opět jen přikývla. „Ale to nebyla jediná osoba, o které si mluvila, že?"zeptal se Alaric ale vyznělo to spíš jako oznámení.

„Ne. Nebyla," odpověděla Samantha.

„O kom to sakra mluvíte?" zeptal se netrpělivě Connor, kterého nebavilo nevědět, o kom se mluví.

Alaric jen protočil oči a čekal, až mu to jeho sestra vysvětlí, konec konců to byla ona, komu se ten sen zdál.

„V tom snu jsem viděla, kromě tebe, ještě ženu. Mohla mít tak okolo dvaceti pěti let, vlnité blond vlasy, světlé oči, myslím, že byly modré. Neříká ti to nic?" zeptala se démona nadějně. Connor jen zavrtěl hlavou.

„Jestli si myslíš, že byla démon, tak ti moc nepomůžu. V Pekle je spousta bloncek s modrýma očima. To víš, pro takový kukadla se upíše kde kdo."

„Ne. Nemyslím si, že byla démon. Měla jsem z ní úplně jiný pocit než z tebe," pronesla Samantha hloubavě a na čele se jí udělala vráska, jak usilovně se snažila si vybavit ten pocit.

„Říkala jsi, že nám vyhrožovala,"připomněl jí Alaric. Connor tázavě pozvedl obočí a podíval sena Samanthu. Jejich konverzaci však náhle přerušilo hlasité zakručení břicha. Samantha zčervenala jak rak, zatímco Alaric a Connor se rozesmáli.

„Nemáš hlad, Sammy?" zeptal se škádlivě démon.

„Očividně ano," odpověděl za ni Alaric, protože věděl, že jeho sestra by ze sebe teď nevypravila jediné slovo. „Máš štěstí tady je zrovna nějaká restaurace," ujistil Samanthu a zatočil na malé parkoviště před restaurací.

„Restaurace? Řekl bych spíš putyka a podle vzhledu pěkně pochybná," upozornil je démon téměř starostlivým tónem.

„Jedli jsme už na horších místech,"pokrčil rameny Alaric a společně se Samanthou vystoupil z auta. Connor je váhavě následoval a kroutil hlavou.

„Vsadím se, že se tu dá chytnout salmonela jen z pohledu na podlahu," pronesl rozhodně a potěšilo ho, když si všiml, že se oba lovci usmívají.

Connorovy katastrofické scénáře se naštěstí nepotvrdily, právě naopak. Interiér byl čistý,útulný a bylo vidět, že majitel tu o to pečuje s láskou.Dva lovci a démon si sedli co nejdál od ostatních zákazníků,aby se mohli nerušeně věnovat konverzaci o záhadné ženě ze Samanthina snu.

„Takže, skončili jsme u toho, jaký si z ní měla pocit, ne?" zeptal se Connor, který jako jediný z nich nelistoval v nabídce jídel. Samantha pouze zvedla prst na znamení toho, že má počkat a ani se na démona nepodívala. Connor se s tázavým pohledem obrátil na Alarica.