Vlkodlak a Já ||DOČASNĚ ZRUŠENO

21. Co bude dál...

Ráno, když se Remus probudil, ještě pršelo. Opatrně vylezl s postele a potichu odešel do kuchyně, kde si udělal horkou čokoládu. Bylo čtvrt na osm. Remus seděl, koukal na zem a přemýšlel, o vztahu jaký má s Janet. Nechápal to. Janet je strašně milá, vtipná, zábavná, ale v životě by ji nenapadlo že by se mohla zamilovat do něj, do nejzrůdnějšího kluka v celých Bradavicích. Povzdechnul si
Jsem vlkodlak, ale když já ji mám fakt rád...
Nejlíp se mu přemýšlí na Astronomické věží jenomže ta tady není. Lehnul si na zem a jen tak přemítal, zda by bylo možné, vytvořit s Janet reálný vztah.
Zničím ji tím život, jsem vlkodlak, nemůžu mít normální život. Nikdy v životě jsem holku neměl, nikdy jsem se nezamiloval, nikdy jsem neměl nikoho krom rodiny a Pobertů komu by na mně záleželo... Část jeho mozku křičela že to nemá smysl, ale ta druhá,  strana křičela, jdi do toho!

Remus otevřel oči, byl rozhodnutý, rozhodnutý udělat správnou věc. Bylo už čtvrt na devět a Remus uslyšel pohyb v horních částech pokoje.
,,Dobré ráno" řekla rozespalá Janet a zívla si
,,Dobrý" odpověděl Remus a upil své, teď už studené čokolády.
Janet odešla do koupeny udělat ranní hygienu. Remus se mezitím převlékl.

Sešli po schodech dolů na snídani a sedli si opět na bar.
,,Dobrý den" pozdravil je Vašek a usmál se na Janet
,,Dobrý" řekl nastejno Remus a Janet
,,Dáte si omeletu?" zeptal se Vašek
Oba hosti kývli a Vašek jim podal talíř s omeletou a odešel do kuchyně.

Janet byla ve svých myšlenkách tak zabraná že si ani nevšimla, že jim Vašek donesl džus. Přemýšlela o včerejším večeru, o tom všem co se stalo a o Removi. Má vůbec nějakou šanci? Má cenu se snažit? Hned si ale na tyto otázky odpověděla téměř ihned. Šanci má průměrnou, ani ne velkou ale trochu menší ale i tak, naděje umírá poslední a jestli má cenu se snažit? Má pro ty jeho vlasy, dokonale hnědé oči, plné rty a tělo poseté jizvami, to stojí!

Když začla vnímat tak se jí Vašek zrovna ptal co budou dělat, Janet pokrčila rameny a koukla na Rema.
,,Nemohl bych ti dělat společnost?" navrhnul milé Vašek a Janet se zarazila a odpověděla ,,Já se asi zabavním, ale díky za nabídku"

Když dojedli vydali se opět mlčky na pokoj. Sedli si na linku. Panovalo mezi nimi napjaté ticho. Ani jeden nevěděl, co má říct, jen mlčky seděli zírali na zem. Jenže Janet už to nebavilo ,,No, k včerejší noci..." začala Janet, ale zasekla se protože nevěděla co měla říct.
,,Myslela jsi to vážně?" zeptal se
,,Co přesně?" zeptala se, i když přesně věděla co myslí
,,Um, no, to, že mě miluješ" odpověděl Remus
Janet polkla,už to chtěla zapřít
ale vzpomněla si na snídani ,,Jo" přisvědčila a zrudla
,,Nikdy bych nevěřil, že se zamiluju do tak skvělýho člověka" zasmál se Remus a zvedl hlavu, Janet se podívala na Rema, opět se její dech odrážel od jeho tváře, viděla každićkou jizvičku, každý detail jeho tváře. Když potom, Remus překonal tu mezeru mezi nimi a spojil jejich rty.

Slečna votockova_evca chtěla romantickou, tak má romantickou😂.  Jinak doufám že se vám kapitolka líbila. Jinak díky za všechny votes❤️. Zkouška kdo tohle čte😂 takže kdo tohle přečetl tak ať do komentů napíše;🙂 Díky

Annie 💖🦁