unspoken words✔️

48. otázky jsou tu zbytečný

Přišlo září a s ním i dlouho očekávaný a nechtěný návrat do školy. Čekal nás poslední ročník plný testů, zkoušek a stresu. 

Probudila jsem se až příliš brzy. Venku pršelo a foukal studený, nepříjemný vítr, a tak jsem došla zavřít okno, zašla jsem se do koupelny osprchovat a vyčistit si zuby. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení, při představě, že za dvě hodiny už budu sedět ve školní lavici, ve třídě společně se Zackem a dalšími lidmi, kteří mi po příjezdu úplně nepadli do oka, se mi zvedal žaludek. 

Udělala jsem si  jen černý čaj s cukrem a mlékem a posadila jsem se na lavičku před domem. Musela jsem se obléct do tepláků a tlustého svetru, teplota klesla na příšerných osm stupňů a se studeným větrem to působilo na člověka jako spíše stupně čtyři. 

Zapálila jsem si cigaretu, kterou po chvíli a po půlce hrnku s čajem vystřídala druhá. Byla jsem nervózní, stejně jako první den, kdy jsem nastupovala. Odvykla jsem si na všechnu školu.. Byla to pro mě nesnesitelná představa. Tak jsem se první den školy cítila. 

Když už jsem se chystala odejít zpět do domu, zazvonil mi telefon. Volala mi matka. 

,,Ahoj mami." Pozdravila jsem utrápeně. 

,,Ahoj zlatíčko. Jen volám, jak se cítíš první den školy."

,,Mizerně, mami. Hodilo by se mi jedno z tvých objetí." 

*** 

Dorazili jsme s Justinem před školu asi čtvrt hodiny před začátkem vyučování. ,,První hodinu mám angličtinu." Šeptla jsem. ,,Já taky. Třídní nám bude vyprávět zážitky z prázdnin, takže.. Se stejně nebudeme učit." Povzdechla jsem si. ,,Vím, že jsi rozhozená." Justin mě pohladil po rameni a políbil mě do vlasů. ,,Ale zvládneme to, společně. Dobře?" S falešným úsměvem jsem kývla a vystoupila z auta. 

Na chodbě jsem potkala Zacka. Byl oblečený netradičně v jiné barvě, než je černá. Stál u skříněk a povídal si s Juliou. Oba na nás upřeli zrak, když jsme vešli. Zack se narovnal a udělal pár kroků, než se dostal k nám. 

Po Justinově návratu z Aberdeenu po tom hrozném incidentu jsme se o Zackovi vůbec nebavili. Nepřišla na to řeč a nejspíš by ani nepřišla i kdybychom chtěli.. Prostě se to nehodilo. 

,,Ahoj." Založil si ruce do kapes a přeměřil si oba pohledem. ,,Heleďte.. Ať už se mezi námi stalo cokoliv, mrzí mě to a slibuju, že vás oba nechám být. Jsem teď šťastně zadanej támhle s Juliou. Strávili jsme spolu hezké léto a máme se moc rádi. Tobě Justine odpouštím a tobě, Amy, se moc omlouvám, za všechno, co jsem ti udělal. Ale koukám, že jste pořád spolu, takže.. To jsem rád." Potom s úsměvem kývl a podal mi ruku na usmířenou. Já jí po chvíli přemýšlení přijala, ale Justin ne. Jenom Zacka poplácal po rameni a obešel ho. 

,,Hodně štěstí s Juliou." Dodala jsem nakonec a vydala se společně s Rachel do třídy. 

***

Pár hodin uteklo poměrně rychle a my se znovu vydali před školu ke svým autům, kolům nebo motocyklům. Rachel chvátala domů a Justin měl zkoušku s kapelou, takže jsem musela jet sama. 

Ano, Justinova kapela znovu fungovala. Nový bubeník byl úžasný, jak tvrdil Dave, a prý měli už i dohodnutý první koncert, na kterém jsem plánovala stát v první řadě. Moc jsem se těšila. 

Justinovi se plnil největší sen. A já měla tu čest stát po jeho boku.