Losos&Elektřina [El.]

Po setmění

22:30

Orel

Zašli jsme ještě na noční nákup jídla a teprve potom šli k němu do bytu. On jen posedával na pohovce a dával do pořádku starý knihy, zatímco já se snažil připravit cukroví. Neustále jsem se v tom plácal a nadával.
,,Kurva!" podrážděně jsem vykřiknul a hodil všechno těsto na jednu hromadu.
,,Nebuďte agresivní, Rybičko."
,,Aaa, najednou mi zase vykáš?" opřel jsem se rukama o linku tak, abych se jí nedotýkal prstama, páč byly totálně zašpiněný od mouky a těsta zároveň.
,,Bože, neumíte ani vykrajovat cukroví?" vstal a přišel k lince. ,,Však tady máte i formičky." řekl vysokým hlasem.
,,Vaření mi nejde." zamumlal jsem.
,,Cože?" začal se hlasitě smát.
,,Že mi vaření nejde." řekl jsem a koukal na těsto.
,,Oh, no.. musím se přiznat, že mě taky zrovna ne, ale.. cukroví umím dokonalý."
,,Uhm, tak proč to dělám já?!" zasmál jsem se a vyhodil ruce nahoru. On mě za ně rychle chytnul a dal je zpátky, zatímco pozoroval můj obličej. Mezi námi bylo minutové ticho.
,,Děláte to špatně." namítl a přistoupil blíž. ,,To těsto musí bejt mnohem tenčí.." stoupl si za mě a koukal přes moje rameno. Já byl totálně rudej, absolutně jsem v tu chvíli nevěděl, co dělat. Snažil jsem se připojit, abych tam jen tak hloupě nestál, kdežto on vzal obě moje ruce a začal s nimi tvarovat těsto. Připadal jsem si hrozně neschopnej, jako kdybych byl nějaký malý zlobivý dítě, na který musí furt někdo dávat pozor. Po chvíli mezi námi zavládlo zase ticho. On pustil mojí ruku a odhrnul mi vlasy tak, aby byl z jedný části vidět můj krk. Přiblížil se k němu a začal po něm přejíždět nosem. Bylo mi v tu chvíli divně - nevěděl jsem, jestli mám utýct nebo se tomu poddat, bylo to šílený.
,,No, mm.." otevřel jsem oči a dal si vlasy zpátky, aby zakryli část, kterou odhalil. ,,Musíme to dokončit, jinak to budou Vánoce na nic.."
,,Prosím?" odstoupil ode mě a usmál se.
,,Jakože.. no.. bez cukroví.. chápeš.. bez cukroví nejsou Vánoce." přitiskl jsem se ke skříni vedle linky s klepal se mi hlas.
,,Vánoce bez kapříka nejsou Vánoce!" šťouchl mě jemně do ramene a přistoupil znovu blíž. ,,I když.. tady vlastně jednu rybičku máme."
,,Boha, nee." hloupě jsem se usmál.
,,Co ne?" znejistěl.
,,Eh, no, půjdu už spát, jo? Je mi nějak zle." bez jakýchkoliv dalších slov jsem opustil kuchyň a lehnul si do postele připravený přímo pro mě.
Pálily mě nehorázně oči, zatímco jsem ležel a přemýšlel nad minulostí. Všechno se mi najednou zdálo tak primitivní a hloupý - obzvlášť moje chování v dřívější době, ovšem to si člověk uvědomí až po tom, co stojí u linky a vidí, jak posírá cukroví.