Malec ( výročí )

18

Z pohledu Aleca
Mluvil jsem s Jacem a Izzy v ošetřovně,  ani nevím o čem jsme se bavili, když jsem si všiml že Magnus je vzhůru. Ani jsem nezaváhal a šel za ním.

"Ahoj Alexandře" pozdravil mě a já byl nejvíc spokojení když jsem slyšel jeho nádhernej hlas.

"Ahoj Magnusi sem rád že jsi vzhůru" tak jsem se o něho bál že by se nemusel probrat. Co bych jenom dělal?

" Kdo mi sundal ten náramek" podíval se na svoji ruku bez náramku.

Usmál jsem se. " Dot použila ňáké kouzlo aby náramek už neměl žádné účinky " řekl jsem a opatrně jsem ho chytil za ruku.

" A jak jsem se sem dostal " zeptal se a já se ještě víc usmál ."

Donesl jsem tě sem " pohladil jsem ho po tváři jak mi chyběl jeho dotyk .

" A jak to že nejsem.....mrtvý " poslední slovo zašeptal a já stál na místě zaskočení. Magnus si rukou šáhl na krk kde ho ten hnusní upír kousl.

" Když tu byla Dot tak tě vyléčila ... Nenechal bych tě zabít " řekl jsem to šeptem .

" Já vím že ne Alexandře, nebyla to tvoje vina " bylo ticho zakroutil jsem hlavou na nesouhlas.

" Kdybych tě chránil tohle by se nestalo Magnusi ...kvůli mě si málem .....umřel " řekl jsem to z bolesti a nenávisti ke mě poslední slovo jsem ani nechtěl vyslovit. Sklopil jsem hlavu dolů nemohl jsem se na něho dívat .... Po pár minutách tichá jsem cítil jeho ruku jak dává mou hlavu nahoru. Měl skoro slzy v očích jako já. Dal svoje ruce na moje tváře a dlouze mě políbil.

" Alexandře o mě nikdy nepřijdeš a nemůžeš za to tak prosím přestaň, bolí mě to že se tak obviňuješ" díval se my do očí, byl tak krásnej hlavně ty jeho oči.

" Dobře " řekl jsem a spojil naše rty, ale znovu nás někdo přerušil. Byl to Jace Magnus se zamračil, ale Jace se jenom ješitně usmál. " Asi víme kdo Magnuse unesl " řekl a odešel.