Malec ( výročí )

19

Z pohledu Magnuse:

Chvíli jsem čekal než se mi odvážil zodpovědět mou otázku.

" Když tu byla Dot tak tě vyléčila ... Nenechal bych tě zabít " řekl potichu sotva slyšitelně. " Já vím že ne Alexandře nebyla to tvoje vina " viděl jsem jak zakroutil hlavou. " Kdybych tě chránil tohle by se nestalo Magnusi ...kvůli mě si málem .....umřel " mluvil potichu, nevím koho z nás to bolelo víc. Po pár minutách ticha, jsem se už nevydržel dívat na Alexandra který se smutně koukal na podlahu. Zvedl jsem mu hlavu aby mi viděl do očí. Dal jsem opatrně ruce na Alexandrovi tváře a potom jsem si ho přitáhl do polibku. Když jsem se odtáhl kulí vzduchu, tak jsem mu řekl to co jsem cítil " Alexandře o mě nikdy nepřijdeš a nemůžeš za to tak prosím přestaň bolí mě to že se tak obvinuješ.” Dobře” řekl a políbil mě. Vyrušil nás Jace, měl jsem chuť ho zabít, ale vzhledem k tomu že je to Alexandrův bratr tak jsem to neudělal. “ Asi vím kdo Magnuse unesl” řekl tím svým odporným hlasem a odešel. Já jsem samozřejmě věděl kdo mě unesl. Byla to Camille, ale nic jsem neřekl. Sice jsem jí nenáviděl zato co udělala mě a Alexandrovi, ale věděl jsem že za tohle by jí čekala smrt a to jsem nechtěl. Alexander se zvedl z postele a tak jsem se zvedl taky. Točila se mi hlava a byla mi slabě, opřel jsem se o zeď abych nespadl. “ Jsi v pořádku” zeptal se mě Alexander starostlivě. “ Jo je mi fajn” zalhal jsem a přestal jsem se opírat o zeď aby mi uvěřil. “ Opravdu” zeptal se trochu nevěřícně. “ Jistě nic mi není” řekl jsem a usmál jsem se na něj. “ Tak fajn pojďme za Jacem” řekl a rozešel se stejným směrem kterým před chvílí šel Jace.

Příští kapitola zítra........😇.....