Z pohledu Magnuse:
Probudil jsem se. Bolela mě strašně hlava po chvíli jsem se odvážil otevřít oči. Oslnilo mě světlo chvíli jsem vůbec nic neviděl. Potom jsem uviděl bílí strop, když jsem se trochu rozkoukal zjistil jsem že tohle místo znám. Byl jsem v institutu na ošetřovně. Z povzdálí jsem slyšel hlasy jak si o něčem povídají. Nevěděl jsem o čem, ale poznal jsem komu jeden z hlasů komu patří. Patřil Alexanderovi. Pamatoval jsem si že tam byly upíři a že mě jeden z nich kousl, ale pak už jsem si nic nepamatoval. Jak jsem se sem asi dostal? A jak to že nejsem mrtvý? Když jsem si vzpomněl na náramek tak jsem si sednul trochu se mi zatočila hlava, ale jinak jsem byl v pohodě. Náramek jsem už neměl. Z přemýšlení kdo mi ho sundal a jak mě vyrušily kroky.
“ Ahoj Alexandře” pozdravil jsem příchozího.
“ Ahoj Magnusi, jsem rád že jsi vzhůru” řekl a sedl si ke mě na postel.
“ Kdo mi sundal ten náramek” zeptal jsem se a znovu jsem se podíval na ruku na které už nebyl náramek.
“ Dot použila ňáké kouzlo aby náramek už neměl žádné účinky” řekl a chytil mě za ruku.
“ A jak jsem se sem dostal” zeptal jsem se.
“ Donesl jsem tě sem “ řekl a pohladil mě po tváři.
“ A jako že nejsem … mrtvý” poslední slovo jsem skoro zašeptal a sáhl jsem si rukou na krk na místo kam mě ten upír kousl.
ČTEŠ
Malec ( výročí )
FanfictionMagnus s Alecem spolu chodí už skoro celý rok. Pozítří je čeká roční výročí. Jsou domluvení, že spolu půjdou do jedné New Yorkské restaurace. Ale co když se něco pokazí?
