Otevírám oči. Ale nic nevidím. Zkusím se pohnout a slyším lehké zavrzání. Lekla jsem se, ale pak jsem si uvědomila, že to vychází ze mě. Koukla jsem se dolů, cítila jsem, že sedím. Kéž bych měla baterku... najednou se mi z očí rozsvítilo. Hustý... co to melu? Vždyť já mám být člověk!!
Po zkoumání jsem zjistila, že mám křídla. Ostrá křídla... děsivý. Každopádně bych šla ráda jinam. Kouknu se po východu a... hele! Nějaké dveře! Ale... nejdou otevřít. Co teď... hmmm... zkusím křídla. Začala jsem vyřezávat otvor do dveří (samozřejmě byly ze dřeva). Kus dřeva spadl. Prošla jsem. Tady si to pamatuju. Ale nedokážu si vybavit od kud. Každopádně, svítí se tu. Jsou tu nějací roboti. Koukají na mě... vypadají jako zvířata. Teda kromě dvou...
Puppet: ,,Kdo to do háje je?"
Já: ,,Na to samé se můžu zeptat i já."
Puppet: ,,Na to, kdo jsme?"
Já: ,,Ne. Kdo jsem já"
Foxy: ,,Ty to nevíš?"
Já: ,,No... asi ne no. Kdo jste vy všichni?"
Puppet: ,,Já jsem Puppet. Tohle je Foxy, Toy Chica, Toy Bonnie, Toy Freddy, Mangle a Balloon Boy. Ty fakt nevíš, kdo jsi?"
Já: ,,Ne... vážně nevím."
Toy Chica: ,,No... připomínáš anděla, budeme ti říkat Angel (Endžl), bereš?"
Já: ,,No... tak asi jo."
Toy Bonnie: ,,Sice je super, že máme jméno, ale jak ses sem sakra dostala?"
Tato otázka mě jakoby probrala z tranzu. Na všechno jsem si vzpomněla...
ČTEŠ
S námi (FNaF 2)
FanfictionJmenuju se... já nevím. Probudila jsem se v nějaké tmavé místnosti. Nic tu nevidím... Ale jedno vím. Byla jsem člověk. Ale teď... Jsem robot. Troška té romantiky no... xD Toto je jenom FANFIKCE. Není to úplně moje... Příběh je o animatronikovi, vymy...
