S námi (FNaF 2)

23...

Odtáhli jsme se.
Já: ,,Radši už půjdu, ještě po mě vyhlásí celo-restaurační pátrání."
Springtrap: ,,Heh, radši jo."
Já: ,,No dobře, tak ahoj."
Springtrap: ,,Ahoj."
Šla jsem ke stage. Naše tři - ano tři, shipy chyběli. Takže zbyl jenom Balloon Boy. Plakal.
Já: ,,Co se ti stalo?"
Balloon Boy: ,,Všichni tady mají co dělat, jenom já ne. Nemám si s kým povídat."
Já: ,,Alé, BB. Můžeme si povídat spolu."
Balloon Boy: ,,Dobře... jak se máš?"
Podobné otázky pokládal další půl hodinu. Zeptal se například, jakou mám ráda barvu balónků, jestli mám ráda balónky, jaký tvar balónků mám nejradši... ale byl malý, tak co nadělám. Něco mě napadlo... a nemuselo by to být marné!
Balloon Boy: ,,Chce se mi spát."
Já: ,,Eh... ty spíš?"
Balloon Boy: ,,Jsem jediný, ale ano, spím. Takže dobrou."
Hned jak to dořekl, položil si hlavu na stůl a usnul. Ten alespoň může volný čas prospat. Ale mám jednu otázku: Kde jsou ostatní? Někde tu musí bý- aha. Už přicházel Golden Puppet.
Já: ,,Čaute. Kde jste byli?"
Puppet: ,,Ále, všichni jsme si potřebovali promluvit."
Přišli i Fangle a Toy Chonnie.
Já: ,,A smím vědět o čem?"
Mangle se tvářila hodně smutně a provinile.
Golden Freddy: ,,Ne, nesmíš."
Zamračila jsem se. Cože? To je to tak tajné?
Já: ,,Dobře, ale nemuseli jste BBho nechávat osamotě."
Kývla jsem ke spícímu BBmu. Je mi ho docela líto, je pravda, že je nejmladší, takže s ním nikdo moc nemluví.
Foxy: ,,No jo, ale co s ním máme dělat?"
Já: ,,Třeba ho nějak zaměstnat. Třeba mu schovat balónky a on je musel hledat."
Toy Bonnie: ,,Jo dobrý, nikoho to nenapadlo."
Toy Chica: ,,Hele holky, nerozdělíme se zas?"
Mangle: ,,Asi jo."
Zvedla jsem se. Nechtělo se mi, ale co už. Byli jsme u hlídače. Tentokrát Toy Chica a Mangle seděli na stole a já ve ventilaci.
Já: ,,Ani vy mi neřeknete, o co jde?"
Mangle se jen koukala před sebe. Nic neřekla, ale šlo na ni vidět, že by nejradši dělala, jakoby se nic nestalo.
Toy Chica: ,,Já nevím. My bychom ti to řekli, ale známe tě hodně málo. Samozřejmně, nic proti tobě, ale snad chápeš."
Mangle: ,,Já s tím nesouhlasila."
Nevěřícně jsme na ně koukala. Ale musím uznat, že mají právo mi to neříkat. Já jim taky neříkám vše.
Já: ,,Jo dobrý. Jsem hrozně zvědavá."
Pár hodin jsme jen tak seděli, ale pak jsem si vzpomněla na můj nápad. Plácla jsem se do čela a snažila se rychle postavit.
Já: ,,Juj holky, já si na něco vzpomněla. Chci BBmu postavit kamarádku."
Toy Chica: ,,To je hezké, ale máš na to schopnosti?"
Já: ,,Hele, to se uvidí."
Mangle: ,,A nechceš pomoc?"
Já: ,,Né, to vážně ne. Jsme ráda, když můžu něco udělat sama. Tak se mějte."
Toy Chica & Mangle: ,,Ahoj."
Ale nejprve potřebuju poradit. Šla jsem, samozřejmně, za Springtrapem.
Já: ,,Ahoj. Hele, potřebovala bych poradit."
Springtrap: ,,Ahoj, jak to myslíš?"
Já: ,,No, ty už něco s vytvářením robotů umíš. A já bych chtěla postavit kamarádku BBmu. Takže, nějaké rady...?"
Springtrap: ,,Eeeeh, nemůžu ti poradit. Ale můžu ti pomoc."
Já: ,,Dobře, budu jen ráda."
Šli jsme do místnosti s náhradními díly. A začali jsme. Já jsem nosila součástky, někdy něco podržela... po asi třech hodinách bylo hotovo.
Springtrap: ,,Teď ji jenom nabarvit..."
Někde jsme si vzali barvy. Barvili jsme každý z jedné strany. Po půl hodině bylo i dobarveno. Vypadala jako BB, ale byla jinak nabarvená, a celkově vypadala víc jako holka.
Já: ,,Moc děkujuuu."
Objala jsem ho.
Springtrap: ,,Vůbec není zač, ale poděkovat by měl hlavně ten prcek."
Já: ,,Jsem zvědavá, jak to vysvětlím ostatním."
Springtrap: ,,Tak to nevysvětluj, někam ji dej, zapni a zdrhni. A nikdo nic nebude vědět."
Ja: ,,Dobrý nápad. Ještě jednou dík, já půjdu."
Springtrap: ,,Fajn. Tak ahoj."
Já: ,,Ahoj."
Vzala jsem Balloon Girl a šla ji někam položit. Šla jsem na chodbu kousek od stage. Tam jsem ji zapla a zdrhla. Běžela jsem do kanceláře. Holky tam pořád seděly.
Toy Chica: ,,Hele, tak co, jak to dopadlo?"
Já: ,,Už nejspíš někoho hledá, jmenuje se Balloon Girl. Ale prosím, neříkejte nikomu, že jsem ji postavila já. Fakt by se mi to nechtělo vysvětlovat."
Mangle: ,,Tvé tajemství je u nás v bezpečí. Ale chci ji vidět, takže jdeme ke stage."
A taky že se šlo. Ale cestou jsme ji potkali.
Já: ,,Ahoj Balloon Girl. Nechceš jít za ostatníma?"
Balloon Girl: ,,Asi jo, ale nemůžu najít cestu."
Nechtělo se mi ji doprovázet, takže jsem ji prostě nadiktovala cestu. Chvíli jsme s holkama stáli, ať to není podezřelé. Pak jsme se zase rozešli.

Všichni tam Balloon Girl vítali. Všem bylo jedno, odkud je. Prostě je tu teď s náma. Balloon Boy byl štěstím bez sebe.
Balloon Boy: ,,A jak se jmenuješ????"
Balloon Girl: ,,Balloon Girl, a ty?"
Balloon Boy: ,,Já jsem Balloon Boy."
Byli hodně veselí. Bylo sice zvláštní, jak nebrali ohledy na to, že se vzala odnikud. Nejspíš jim došlo, že je malá a na tohle by neodpověděla.

Po čase se se všema (i se mnou) zkamarádila. Ukázali jsme ji restauraci, u Parts & Service jsme řekli, že se tam nesmí, protože tam jsou zavření zlí roboti. Trochu mě to naštvalo, ale nic jsem říct nemohla. A pak nastal čas. Bylo 23:57. Jde se na to...