S námi (FNaF 2)

29...

POHLED SPRINGTRAPA
Ty šoky... musí to být ty šoky. Ale i tak je to nemožné! Možná je to mím stářím, fakt nevím. A pak přišla. Vešla, zavřela za sebou a o dveře se opřela. Brečela. Z druhé strany dveří někdo bušil. Kéž bych mohl stát. Angel se najednou skrčila k zemi a dala šok. Na druhé straně se ozvalo zakňourání. Můžu hýbat pusou. Něco bych řekl, kdybych neslyšel-
Golden Freddy: ,,Máme tu Mangle a děcka, takže otevři!"
Angel si stoupla ode dveří a všichni vtrhli dovnitř.
Puppet: ,,Tohle si přehnala!"
Angel: ,,Ty máš co říkat!"
Toy Chica: ,,Já myslela, že jsme kamarádky!"
Angel: ,,No, to já taky, dokud se nestalo tohle!"
Všiml jsem si, jak má Angel po celém těle jiskřičky. Chytré. Nikdo se ji nebude moct dotknout. A zrovna teď se jí to hodí, protože ji Puppet sahal za krk. Hned dal tu ruku pryč.
Angel: ,,Vypadněte."
Toy Freddy: ,,A to jako proč?"
Neodpověděla. Pouze si podřepla a rukama se dotkla země. Opět šok, opět vlna bolesti. Ale ničím než pusou a očima hýbat stále nemůžu. Oni se skáceli k zemi. Šli pryč. A po nich i Angel.

Po pár minutách sem přivedla Angel ještě Mangle, Balloon Girl a Balloon Boye.
Angel: ,,Tady budeme v bezpečí."
Balloon Girl: ,,Kde je ten tvůj kamarád?"
Podívala se na mě, a až teď si všimla mých otevřených očí.
Angel: ,,Pane bože... Springtrape?"
Přiběhla ke mně. Začala se mnou lehce třást.
Angel: ,,S-slyšíš mě?"
Já: ,,Jo..."
Dala si ruce před pusu. Začala brečet.
Angel: ,,Jak to, že žiješ? Vždyť to není možný!"
Já: ,,Jsem na tom stejně jako ty. Ale pomohly mi tvé šoky do podlahy..."

POHLED ANGEL
Nemůžu tomu uvěřit... on žije!
Já: ,,Takže, když ti dám šok..."
Dotkla jsem se ho a dala šok. On mohl hýbat rukou.

Postupně mohl hýbat i druhou rukou, nohama, prsty, hlavou... po půl hodině, protože ne každý šok měl výsledek, se mohl hýbat celý. Stoupla jsem si a on taky. Ihned jsem ho objala. Brečela jsem, ale štěstím...
Balloon Boy: ,,To je asi hodně dobrý kamarád."
Já: ,,To je nemožné... asi je to fakt tou starou verzí, ale i tak."
Springtrap: ,,Asi. Ale dovol mi, abych něco řekl. V téhle restauraci nehodlám žít."
Mangle a děcka z ničeho nic odešli.
Já: ,,Já taky ne, ale co chceš dělat?"
Springtrap: ,,To co s minulou. Zapálit ji."
Oddálila jsem se.
Já: ,,Takže... to jsi zapálil ty...?"
Springtrap: ,,Jo. A tak se tě chci zeptat: Shoříš se mnou?"
Jen jsem na něj zírala. Já nechci umřít. Teď jsem mu zachránila život, aby o něj připravil více animatroniků? A co děti? Ale co, je mi to docela fuk...
Já: ,,Bude mi velkou ctí."
Springtrap: ,,Chvíli tady počkej."
A tak jsem čekala. Potom přišel a z kanistru za sebou něco lil. Měl asi tři prázdné a jeden plný. Ten vylil kolem nás. Pak si ke mě stoupl co nejblíž to jde. On škrtl sirkou.
Springtrap: ,,Můžem?"
Já: ,,Můžem."
Objal mě, já jeho a on sirku upustil. Všechno kolem nás začalo hořet. Hrozně to bolelo a pálilo.
Springtrap: ,,Angel?"
Já: ,,Ano?"
Springtrap: ,,Miluju tě..."
Já: ,,Já tebe taky..."
Ale já už pak viděla temno. Nic. Konec. Nevím, kde jsem, ani co jsem, ale jedno vím: Můj život byl dokonalý.