Před rokem ...
"Rozvádíte?!" vykřikla jsem na celou restauraci a praštila dlaněmi do stolu až se skleničky lehce zatřásli.
Lidi kolem se podívali směrem k našemu stolu.
"Zlato, uklidni se." řekla konejšivě matka snažíc se mě uklidnit.
"Já se mám uklidnit?! Vždyť... To není možné!" vzlykla jsem. Nevěděla jsem, jestli mám křičet nebo brečet, být naštvaná nebo zklamaná.
"Yuri," začal otec, "víš, my se s mámou už nemáme rádi. Ta láska prostě zmizela."
"A rozhodli jsme se, že každý půjdeme svou cestou." pokračovala matka.
Po tvářích mi tekly slzy které jsem si rychle utřela do rukávu.
"A co já? Můžu se rozhodnout s kým budu?"
"Zlatíčko, samozřejmě že můžeš ale... Ale s tvým otcem jsme se dohodli, že by bylo lepší, kdyby jsi byla s ním."
"Proč?! Já chci být s tebou mami!" slzy mi stékaly po tváři a já se je už ani nesnažila utírat.
"Holčičko, to nejde. Zůstaneš tu s otcem, v Japonsku. Máš tu přece kamarády a školu." Nechápavě jsem hleděla na svou matku.
"Co tím myslíš?"
"Yuri já odlétám do Thajska. Za prací."
"Chci letět s tebou!"
"Ne Yuri. Ty zůstaneš tady."
.....
Když jsme nastupovali do auta, nikdo z nás nemluvil. Matka se posadila na zadní sedadlo vedle mě.
Skrz zamlžené okénko, jsem pozorovala noční ulice. To ticho, co panovalo v autě mě znervózňovalo a nijak to situaci nepomohlo.
Snažila jsem myslet na to, jak sme dříve celé cesty autem prospívaly. Můj oblíbený soundtrack z HOTD od Maon Kurosaki, pořád dokola.
....
Hned co jsme dorazili domů a splnila jsem večerní hygienu jsem se zavřela do pokoje a už jsem nevylezla.
O dva dny později.
Bylo pondělí. Otec s matkou mě nechali doma. I když jsem se doma spíš dusila, ale ve škole bych se nedokázala soustředit.
Matka si přes víkend vzala všechny své věci do hotelu, kde teď bude pár dní než odletí do Thajska. Otec ji s tím pomohl, ale já se do toho nijak nehrnula. Byla jsem zavřená v pokoji a četla si mangu se snahou na to nemyslet. Oba se se mnou snažili mluvit, ale já o to nejevila zájem. Byla jsem naštvaná. Ani se nesnažili to se mnou nějak předem probrat, u koho bych chtěla být. Mohlo se to nějak zachránit. Věřím tomu...
Když jsem zapla po dvou dnech telefon, čekalo mě přes stovky zpráv od kamarádky Mew.
⏺️⏺️⏺️⏺️
MewMew: Yuki!!
MewMew: jestli mi už hned neodpovíš pojedu za tebou!! 😠😠
MewMew: vyrážím...
DokiDoki: nikam nejezdi. Jsem v "pohodě".
MewMew: v "pohodě"??? (TT)
DokiDoki: v pátek jsem se dozvěděla, že rodiče...
MewMew: co??😨
DokiDoki: se rozvádějí. 😞😞
MewMew: sakra Yuki... To mi je líto. 😭😭😢
DokiDoki: i mně 😧😧
MewMew: chceš si o tom promluvit?
DokiDoki: jo budu. Sejdeme se v sedm večer v Tokyo Caffe. ☕
MewMew: budu tam.
....
V sedm jsme se s Mew sešli v kavárně. Řekla jsem jí všechno. Snažila se mi poradit a tak. Ale já se stále cítila špatně.
