Just that human [DOKONČENO]

Průser Pánové

"Co to-?!" šeptl přidušeně Laito. Ayato se div smíchy nepotrhal, Reiji si neustále nervózně posouval brýle a o těch ostatních je zbytečné mluvit. Však vy už je dostatečně znáte.
Laito zaraženě stál a díval se na Rena rozhlížejícího se s úšklebkem po místnosti, jen aby se nemusel setkat s očima Laita. V místnosti bylo ticho.
Hrobové ticho. Tedy... Ehm... Až na smích pár jedinců. Ale to je detail.
Laitovi oči sjížděly zaraženě Rena od hlavy k patě několikrát než se zastavily na jeho očích.
Hlavou se mu nehonily myšlenky typu:
Proč to udělal?
Nebo:
Alespoň mám důvod, proč tu holku přefinknout.

Hlavou se mu honilo něco úplně jiného. Pro Rena a ostatní neznámého. Po chvíli se Ren odlepil z místa. Obešel Laita a zamířil pryč. Jakmile však byl za Laitem, zrzek se otočil, chytil ho za ruku a škubnul. Ren ztratil rovnováhu a naboural přímo do něj. S tím, že se ale Laito postaral o to, aby Renovi rty byly na těch jeho. Levou rukou ho chytil za vlasy vzadu na zátylku a natisknul ho tak blíž na sebe. Pravá ruka svírala Renovo zápěstí a celkově mu Laito znemožnil únik.
Zrzek rozpohyboval své rty a zanedlouho se z 'nevinného' polibku stal francouzák.
Jakmile Laitovi došel dech odlepil se od Renových rtů. S úšklebkem stále svírajíc jeho vlasy a ruku se naklonil k jeho uchu.

"Tak sladké rty chci líbat do konce svých dní... A chutnají-li takhle tvé rty, co rovnou vyzkoušet..." Ren už jen ucítil palčivou bolest na krku. Zavřel oči a pevně semknul víčka k sobě.
Laito sál a sál. Pak se Renovi zatmělo před očima a jediné co slyšel naposledy byly výkřiky Koua s Kanatem.