Angels of death (trochu jinak) POZASTAVENO

3. kapitola

Zack
Došel jsem k výtahu, ale ty dveře se nechcou otevřít. ,,Sakra!" Začal jsem do těch dveří kopat a mlátit kosou. Prostě nejdou otevřít, chci jít pryč. Začnu chodit sem a tam a u toho přemýšlím jak se odtud dostanu. Začnu zase do těch posraných dveří mlátit. Zaslechnu za sebou kroky. Otočím se, nevím proč, ale přijde mi roztomilá. Jen by mě zajímalo co jí ten kretén řekl, že je zevnitř mrtvá. Nesmím na sobě nic znát, takže ji jen řeknu ,,Co chceš?" po chvilce řekne něco co jsem nečekal. ,,Zabij mě." Nejdřív jsem byl zaskočen, že mě o to žádá, ale nakonec jsem se usmál. Pak mě něco napadlo. ,,Uděláme dohodu. Ty mě z této budovy dostaneš ven a já tě na oplátku zabiju." Přece, je jen roztomilá, jako panenka. Nezáleží mi na ní. ,,Opravdu mě zabiješ když tě odsud dostanu?" řekla s podtónem radosti. ,,Jo zabíjí, ale teď nás odtud dostat ven." vůbec se mi tu nelíbí, s nemocnicí mám špatné zkušenosti. Ta malá holka zatím odešla. Sedl jsem si teda na zem a čekal. Po chvíli se otevřely dveře od výtahu. Po chodbě už šla zpátky. ,,Jak jsi to otevřela?" ,,Nikde tady není tlačítko na otevření, tak mě napadlo že by mohl mít Dr. Denny ovladač." Hm... takže je chytrá. Oba jsme nastoupili do výtahu. Výtah se zavřel a jeli jsme do dalšího podlaží. ,,Takže, já jsem Zack." ,,Rachel... Gardner" hezké jméno. ,,Zacku, zabiješ mě když tě odsud dostanu, že?" ,,Ray ty jsi chytrá, já blbý. Takže pokud mě odtud dostaneš, zabiju tě." řekl jsem. Všiml jsem si malé jiskřičky v očích, ale najednou zmizela a mě to něják rozesmutnilo. Co se to se mnou sakra děje? Dveře se otevřely v dalším podlaží. Podlaží číslo B4. Proč cítím hlínu? Vystoupil jsem a šel po cestě. Cesta vedla uprostřed vody. Rachel šla za mnou, ale zastavila se a dívala se někam do vody. ,,Tak už pojď." ,,V ty vodě něco je." neřekla to vyděšeným hlasem, ale spíš jako by jí zajímalo co v té vodě je. Musím přiznat, že vypadala roztomile ,,Jdeme!" řekl jsem nahlas. Ray se na mne otočila přikývla a šla hned za mnou. Chodbou jsme došli až k něčemu co připomínalo hřbitov.

Rachel
Vystoupila jsem z výtahu, ale něco jsem spatřila ve vodě. Byly to bublinky, pod tou vodou něco je, ale co? ,,Tak už pojď." řekl mi Zack, ale pořád jsem nešla místo toho jsem řekla ,,V ty vodě něco je." chvilku mě zkoumal, ale opravdu jen chvilku pak hned řekl ,,Jdeme!" tak jsem jen kývla a šla za ním. Když jsme šli chodbou přemýšlela jsem. Myslela jsem na to proč mě tu nepatrnou chvilku pozoroval. Chodba zkončila a mi se objevili na nějakém plácku s náhrobky. ,,Vypadá to na hřbitov." řekla jsem a Zack šel dál. Přišli jsme k velkému náhrobku na kterém bylo moje jméno. To znamená, že umřu. Podívala jsem se na Zacka. Vypadal smutně a naštvaně zároveň. Nevím ale proč. Pak jsme se podívali vedle a tam ležel nedodělaný a rozpadlý náhrobek, ten bude asi Zackuv. Koutkem oka jsem zahlédla jak se Zack napnul. ,,Tss. Kdo si jako dovolil mi začít stavět náhrobek?! Toho kreténa zabiju!" Zack byl celkem dost vytočený. Otočila jsem se na svůj náhrobek. Chtěla jsem umřít to jo, ale vidět tu před sebou svůj vlastní náhrobek je nepříjemný. Zacka mám ráda, podle mě celkem dost. Jenže Zack je tu se mnou jen proto, aby se dostal ven a mě pak zabil.
Zack
Ten hrob mě tak nasral. Otočil jsem se na Rachel, nejdřív to vypadala že přemýšlí ohledně náhrobku, ale pak zesmutnila. Bodlo mě to u srdce. Nechci jí tak vidět. ,,Ray, děje se něco?" ,,Ne nic, všechno je v pořádku. Za tím náhrobkem je chodba. Půjdu se tam podívat." řekla sklesle. ,,Ray, ale sama tam nemůžeš jít." ,,Měla bych, potřebujeme se odsud dostat a navíc tou škvírkou se tam nevejdeš. Budu v pořádku." při poslední větě se jemně usmála, ale bylo to jen na zlomek vteřiny. Pak zase ta mrtvolná tvář, prostě znovu panenka. Chtěl bych aby se někdy zasmála od srdce ne jako doplněk. ,,Fajn, ale za chvilku se vrať." dal jsem jí vědět. Něco mi tu nesedí.

Takže tady je další díl. Snad se vám to líbí. Pokud máte nějaký nápad k tomuto příběhu klidně pište. A uvidíme se u další kapitoly.  😉