Dobro

Dobrota lidí

Před pár lety, když jsem seděla na přednášce z filozofie, jsme si povídali o tom, jestli konat dobré skutky je opravdu vždy dobrým skutkem. Už je to opravdu dlouhá doba a pořád mi takhle hodina leží v hlavě a ráda někomu taky přidám červíka do hlavy. 

Existuje totiž dobrý skutek a "dobrý skutek". Ten první je takový, jaký by měl správně být - ne za účelem zisku (výhod), to znamená ať už s očekáváním, že něco dostaneme "na oplátku", nebo i s tím, že si vyloženě o něco řekneme. Dobrý skutek by měl vycházet z podstaty, že chceme někomu udělat radost, pomoci mu, zkrátka aby ten někdo jiný měl z toho ty řekněme výhody, ne my samotní. Zatímco "dobrý skutek" si už svoji definici našel sám v předchozích slovech. (Opět si rýpnu s výchovou- myslím si, že takový ten pocit, že když udělám něco pro někoho druhého, tak on mi to (jednou) vrátí, vychází z toho, když pěstujeme už u dětí vnější motivaci místo vnitřní. Pro upřesnění: vnější motivace - když si tu uklidíš, dostaneš lízátko; vnitřní - když si tu uklidíš, budeš tu mít pořádek a vyznáš se ve svých věcech a třeba i najdeš to, co sis už myslel, že jsi ztratil.)

Někdo by ale mohl namítnout, že i naše radost z dobře odvedeného skutku je přeci zisk. Naprosto souhlasím. A je navíc taky docela sobecký. Zároveň by tam ale pořád měly převyšovat výhody, které z toho nemáte vy, ale někdo jiný. A to si myslím, že dělá dobrý skutek opravdu dobrým skutkem. (Nemluvím o tom, když je někdo zaslepený a nevděčný, to už je rozprava zase o něčem jiném.)

Věřím v to, že pokud sami budete kolem sebe šířit dobro, budete konat dobré skutky, tak i ostatní kolem vás se toho chytnou. Je to přece jenom návykový. A určitě brzy někdo udělá něco hezkého i pro vás. Na druhou stranu ale pořád taky nesmíme zapomínat myslet sami na sebe, na to, co nám dělá radost, dopřát si  toho, kolik je třeba. Nejde zkrátka pořád jen dávat, je potřeba i někde čerpat.