Pouta [Frostshield]

Kapitola 7

Po večeři, při které jsme zodpověděli ještě několik zvídavých otázek, směřovaly naše kroky zpět do Lokiho ložnice. I přes to, že už byl večer, chodba svítila tak, že by zastínila i oheň. Skoro se mi z té krásy točila hlava.

Cítil jsem na sobě Lokiho kradmé pohledy, takže když se na mě asi po šesté zpod řas podíval, oplatil jsem mu to.

"Tak co se děje?"

"Co by se mělo dít?" zatvářil se najednou muž po mém levém boku nonšalantně.

"Obdivuješ mě tu jak Mona Lisu v Louvreu, neříkej mi, že na mě tak zíráš jen kvůli... jen tak," rozhodl jsem se nedokončit větu poznámkou o mé pohlednosti. To bych brzy skončil.

"Jak Mona co kde?" zmateně se zatvářil Loki.

"No ovšem, ty Louvre neznáš. Je to asi nejznámější galerie umění na světě, nachází se ve Francii, to je zase jeden stát na Midgardu. Mona Lisa je pravděpodobně nejslavnější obraz jistého malíře, vynálezce a bůhví-co-ještě Leonarda Da Vinci. No a ten teď visí právě v Louvreu."

"Ten Leonardo?"

"Ne šmarjá, ten obraz!" složil jsem hlavu do dlaně. "To je fuk, až zase někdy budeš plánovat invazi na zemi, zastav se tam, než to všechno zničíš," zmoženě jsem se na něj usmál.

"Dávej si bacha, abychom tam nakonec nešli spolu," výmluvně mi zmáčkl ruku.

"To je ale pravda, opustit Ásgard jsme ještě nezkusili," přemítal jsem nahlas.

"To si necháme na jindy, teď otvírej dveře," ukázal volnou levačkou Loki na vstup do svého - vlastně teď asi našeho - pokoje. Ani jsem si nevšiml, že už jsme tu.

Poslušně, i když s lehce kyselým úšklebkem, jsem mu dveře podržel.

"O čem jsi to chtěl mluvit původně?"

"Hodlal jsem se s tebou domluvit na pár detailech ohledně hygieny, rád bych se třeba vysprchoval, ačkoli nevím, jak jsi na tom ty, když sis sedmdesát let ani nevyčistil zuby."

"Tak moment ty-" větu jsem nedořekl, protože mi na rtech přistála cizí ruka a znemožnila mi mluvit.

"Jsem si celkem jistý, že ve skutečnosti nechceš nahlas říct to, co ses teď chystal povědět," varovně mi pohlédl do očí.

Zvedla se ve mně menší vlna vzteku a Lokiho ruku jsem si strhl z pusy. "Já o tobě můžu tvrdit cokoli, to že jsi královský synáček neznamená, že nejsi parchant, co z rozmaru akorát šíří chaos a nepřátelství! Sakra neříkám, že jenom já, ale už toho mám za dnešek docela dost! Snažím se tu s tebou vycházet, protože jestli se budeme pořád jen hádat, tak ty dva měsíce už z podstaty nemáme šanci vydržet. Takže i když je jasné, že si třeba úplně nesedneme, že z nás přátelé rozhodně nebudou, musíme se kousnout a prostě to přežít. Kompromisy, dohody, ústupky - o to tu teď nejakou dobu půjde. Ne o hrdé dokazování si mužnosti. Mohl bys teda alespoň zkusit přemýšlet o tom, že jednoduše zahodíme naše ega a pokusíme se chovat jako lidi. Ano?"

Loki jen zamrkal. "Wow, máme tu řečníka," byla jeho reakce. Když si však všiml mého pohledu, něco se v něm snad zlomilo a on pouze němě přikývl.

"Nerad to říkám, ale asi máš pravdu, oba máme řekl bych dostatek možností, jak toho druhého zabít, tak to není nutné testovat. Jak si mluvil o dohodách a podobně, mám otázku: jak se plánuješ sprchovat?" ušklíbl se nevinně, ale já mu v očích zahlédl stydlivost.

"No, to bych prvně asi musel vidět naši koupelnu," vrátil jsem mu suše a sledoval, jak chtěl něco majetnického namítnout, avšak nemohl.

"Tak pojď."