Pouta [Frostshield]

Kapitola 12

Loki měl bohužel pravdu; až tak moc jsem se do vývojárny těšit nemusel.

Abych pravdu řekl, bylo to fajn, ale asi jsem čekal něco jiného. Všechny zbraně se převážně skládaly z mečů, kopí, štítů a občasných kladiv.

Zrovna měli oči navrch hlavy kvůli něčemu, co vypadalo jako naše harpuna, jenže s delší rukojetí. A jak jsem říkal, bojovali hlavně mečem a kladivem, takže vynalezli nový prototyp zbraně - takové sekerokladivo. Bylo to dlouhé asi metr, na konci byla z jedné strany půlkruhová sekera a z druhé kladivo. Upřímně jsem si s jistou bolestí v srdci dokázal představit, jak se nějaký voják při vytahování sekery z protivníkova těla sám omráčí tím kladivem.

S něžnou lítostí mne napadlo, že jim představím alespoň luk a šípy, když už nic, ale moudře jsem se posléze rozhodl nechat věcem přirozený průhod. Však oni na to taky jednou přijdou.

Jedna věc mě ale zaujala; jejich zbroj. Ne, že by byla nějak revoluční - vlastně úplně nechápu, jak se Ásgarďanům podařilo podmanit si všech osm světů, s tím, co měli - ale byla úchvatná. Stříbrné štíty a zlaté přilbice, vyumělkované oděvy a neomylně spojené kombinace barev. Vysoké boty, lesklé krunýře na břiše a kožené svršky dodávaly Ásgardským vojákům majestátnost, kterou korunovaly vlající pláště. Sice s těmi růžky na hlavě vypadali jak nějací brouci, ale jejich početnost lehce vyrovnala skóre.

"Koukám, že tě ta návštěva poněkud vzala," upozornil na svou přítomnost zničehonic černovlásek. Rozhlédl jsem se kolem a zjistil, že už jsme daleko od arén a míříme k observatoři.

"To ani ne, spíš mě překvapilo, jak jednoduché zbraně na Ásgardu máte. Vždyť ty jsi byl na Zemi, byl jsi i na Sakaaru, musíš vědět, že váš svět v tomhle ohledu celkem zaostává," podíval jsem se na něj zvědavě, čekaje, co mi odpoví.

"Bohužel, máš pravdu, Ásgard opravdu není nijak technicky zdatný, ale vyrovnáváme to počtem a strategií."

Už jsem chtěl namítnout, že přesila není úplně vždycky ta rozhodující věc v bitvě, ale nestihl jsme to, protože už jsme došli ke strážci světů.

"Heimdalle, jsem rád, že tě vidím," pozdravil jsem jej první, abych pokud možno nastolil přátelské ovzduší. On se na mě podíval ze svého oblíbeného místa před bránou a pokýval hlavou.

"Kapitáne," přenesl pohled na mého společníka, "vaše veličenstvo."

"Heimdalle," začal Loki rovnou, "nebudu to nijak protahovat, přišli jsme se zeptat, jak to vypadá venku. Je všude klid, nikde se nic nechystá?"

Heimdall zavrtěl hlavou, "ne, je doba míru. A nebylo by špatné, kdyby to tak i zůstalo, alespoň na nějakou dobu."

Lokimu byl dnes už podruhé věnován pohled, který jasně říkal 'neblbni zase jako minule, rozumíš?'. Ten už se tím tentokrát očividně nenechal vykolejit a poznámku přešel bez povšimnutí.

"Ještě něco?"

"Vlastně ano, sledoval jsem počínání všeotce a s jistotou mohu konstatovat, že se Odin vrátí někdy v průběhu zítřka," oznámil suše strážce.

"A to se dozvídám jen tak? Kdybych sem nepřišel, mlčel bys," čílil se zelenooček. Heimdall ani nehnul brvou.

"To je dost pravděpodobné; nebylo by tu s kým mluvit."

Loki ostře nosem nasál vzduch. Toto gesto jsem měl už za tu dobu dávno zařazené do jeho varovných znamení, takže jsem se připravil do střehu, pokud by se situace měla začít ubírat neplánovaným směrem.