Zamiloval jsem se do tebe

A už je tady

Zdravím, já vím. Dlouho žádná kapitola jak tady tak ani u druhé knížky nevyšla. Hodně mě to mrzí, ale nešlo to jinak. No snad se to teď urovná. Přeji pěkné počtení. :)

Písnička: Bts V- Stigma

Yuri: Týden uběhl jako voda. Byl jsem tak zaneprázdněný že můj týden byl jeden velký stereotyp. Ráno vstát, udělat ranní hygienu, posnídat, obléct se a vyrazit do školy. Tam odučit 8 hodin a přetrpět blbé kecy studentů, většinou po prací na rychlý nákup, zpátky do školy na poradnu kde jsme dvě hodiny poslouchali mou kolegyni, která vypadá jako krocan (neberte to jako urážku, prosím) a hlas má jako požární sirénu. Někdy si říkám že ji nedají k rozhlasu. Z poradny zpátky domů, na večeřet se, osprchovat se a únavou padnu do postele a ani se nehnu. Upřímně si myslím že Natsumi ze mě nic neměl. Při příchodu jsem ho jen letmě políbil obešel ho a sedl si abych neusl ve stoje. To na mě musel být pohled. Úplně jsem zapomněl že má přijít ten exot na doučování. 

Natsumi: Krásně si chrupkám a zdá se mi o tom jak poletuji na mraku a kolem mě běhají jednorožci. Bylo to krásné do té doby než mě probudil ten zatracený krám u dveří. Zajímalo by mě který inteligentní člověk to vymyslel. Párkrát si ještě pobrblám a pak vstanu. Po cestě ke dveřím ještě jistou chvílí přemýšlím jak toho člověka uškrtím za to že mě probudil. Opravdu co nenávidím je to když někdo v 6 hodin zazvoní u dveří a vytáhne mě tak z teplého pelíšku. To se potom z andílka stává démon. V obýváku uslyším hlasy a ten jeden patří Yurimu, to znamená že mu stihl otevřít dřív než jsem se tu došoural. Ospalý jdu směrem do obýváku aniž bych si uvědomil že na sobě mám pyžamo s králičkami a chlupaté papuče s bambulkami a vlasy mi trčí na všechny světové strany. No a o mém svěžím dechu radši nemluvě. Když mi tohle všechno došlo stál jsem v obýváku před Yurim a tím novým učitelem na doučování. 

Yuri: "Oh, dobré ráno Natsumi" Byl zřejmě překvapen, stydlivě si rukou mnul lem trika od pyžama. " D-Dobré r-ráno p-přeji v-šem" Nemohl jsem si nevšimnout jak si můj kolega Natsumiho prohlíží od hlavě až k patě a nejspíš už vymýšlí svůj plán jak ho dostat do postele. Koukal na něj jak dravá šelma na své jídlo. " No jestli vám to nevadí půjdu do kuchyně uvařit čaj, vy můžete začít hned. Ale bylo by dobré kdyby si se Natsumi nejdříve převlékl." Počkal jsem než se Natsu otočil a vyběhl po schodech do patra, otočil jsem se na (budeme mu třeba říkat Aizawa) Aizawu a falešně se usmál on mi úsměv oplatil a já zalezl do kuchyně. Díky Bohu máme udělané menší okýnko do obýváku takže jsem viděl na vše co se tam dělo. Aizawa si sedl na pohovku dal nohu přes nohu a nervózně si poklepával prsty o své koleno. Za nedlouho se ze schodu přiřítil Natsumi převlečený v civilním. 

Natsumi: Byl jsem v celkem v šoku, ten čas tak utekl. Posadil jsem se na proti do křesla a nepohl jsem se ani když mě vyzval abych si přisedl aby na to lépe viděl. Moc dobře jsem si pamatoval co je zač. Vytáhl jsem sešit do chemie a ukázal mu co nechápu. Po pravdě nechápu celou chemii ani fyziku. Začal mi ukazovat co je potřeba vědět abych se odrazil a mohl příklad správně dopočítat. Chemie je celá jen o vzorečkách a číslech. Jsem rád že vím aspoň co je H2O, to znamená že zas tak blbý nejsem.  Ta hodina ubíhala strašně pomalu a já se modlil aby to co nejdříve skončilo a já měl zase svůj klid. Na konci jsme se domluvili abych nemusel chodit zbytečně do školy budu známky dopisovat doma, že to bude pro mě i pro něj pohodlnější. S tím jsem souhlasil. Pak si sbalil saky paky, rozloučil se a zmizel jak pára nad hrncem. 

Yuri: Konečně je fuč. Zrovna jsem dodělal sendviče protože jsem si myslel že po tomhle muselo Natsumimu vyhládnout. Nesl jsem je do obyváku ale Natsumi už tam nebyl. Napadlo mě že si mohl dát sprchu a tak jsem počkal jestli po chvílí neseběhne dolů. Když se po půl hodině Natsumi neobjevil nechal jsem sendviče sendvičemi a šel se po něm podívat. V koupelně nebyl a tak jsem nakoukl do ložnice. V posteli bylo schoulené klubko a tiše oddychovalo. Natsumi byl zamotaný do deky. Nejspíš ho to natolik vyčerpalo že usl. Nechtěl jsem ho budit protože vypadal velice roztomile. Potichu jsem si za ním vlezl a usínal.

Tak tady je další kapitola. Konečně po dlouhé době tak si ji snad užijete. 

Napište mi klidně do komentářů co by se mělo dít v dalším díle, jestli na něj něco Aizawa má zkusit nebo se tomu mám vyhnout, budu ráda za každé názory :D Přeji vám krásný den a ahoj u dalšího dílu. :)

Přes 800 slov.