Me and Mr perfect / 15+

2.

Vyšli jsme před školu a já už měla sebevražedné myšlenky. Jak mi to mohli udělat ? V duchu jsem nadávala. ,, Já s vámi nemůžu jet." Oznámila jsem mu, když jsme se blížili k jeho autu. ,, Musíš se mnou jet." Zastavuji se a trucovitě si zakládám ruce na hrudník.

,, Co s tebou mám dělat dítě." Pokrčí rameny a začne se smát. ,, Když nevíte co se mnou , tak mě tu nechte. Já už si poradím." Čekám, že už to konečně vzdá ale on mě bere do náruče. ,, Okamžitě mě položte na zem. Umím chodit sama." 

Otevírá auto a pokládá mě na zadní sedačku. ,, Nebyl jsem si tím jistý." Zavazuje mi šátek kolem očí a já po něm křičím. ,, Nechte toho, mám na sobě brýle." Sundává mi je prohlíží si je. ,, Nosíš je už pět let. Je čas na změnu." Zlomil mi je . 

,, Opravdu , děkuji . Teď nic neuvidím." Pokládá mi je do klína. ,, To byl taky záměr. Budeš nosit kontaktní čočky, slečno."  No, samozřejmě .,, Kolik toho o mě sakra víte ?" Sedá si za volant a zapíná si pás. 

,, O tvém zdravotním stavu všechno. Mám lékařské záznamy."  Teď už mi to dává smysl. ,, Nezdá se vám to nespravedlivé.

 Totiž víte o mě všechno a o vás nevím vůbec nic. Jak se jmenujete ?"  Otáčí ke mě hlavu a oči mu jiskří. ,, Moje jméno znát nepotřebuješ. Budeš mě oslovovat, pane. A až ti bude osmnáct mi můžeš říkat manželi."

Polykám hořkost. Budu si ho muset vzít. To taky patří do kategorie ,, může si se mnou dělat , co chce ". Mám jinou otázku. ,, Kolik vám je ?" Vidím ve zpětném zrcátku jak je usmívá. ,, Dvacet osm." odpovídá a já otevírám ústa úžasem. 

Je o třináct let starší než já. To už je úcty hodný věkový rozdíl. No, počkej . Já ti udělám ze života peklo.

Cesta trvala asi pět hodin a já v polovině cesty začala předstírat spánek. Na chvilku si zastavil aby si odpočinul a prohlížel si mě. ,, Jsi krásná, kéž by sis o mě nemyslela, že jsem tak hloupý abych uvěřil, že opravdu spíš."

Durdím se ale pořád mám zavřené oči. Nakonec stejně opravdu usínám a poslední co zaznamenám je, že na mě položil tenkou deku a políbil jemně na rty.