Me and Mr perfect / 15+

5.

,, Buď moje." šeptá a já zvednu oči. Naše pohledy se setkají a mnou projede blesk. ,, Já nemůžu." Zvedl moji ruku k ústům a políbí ji. ,, Krásné narozeniny." Smutně sklopím pohled. Já se zamilovala. Už to tak bude. 

***

Ráno jsem se probudila opět v jeho posteli a on spal v mém budoucím pokoji. Nevím jaký to má důvod. Včera při  jsem mu z pohledu vyčetla, že by mě nejraději ohnul hned na tom stole ale neudělal to. 

Možná jsem si to v té chvíli chtěla taky. Byly to ty nejdivnější narozeniny za celý můj život. Vedle mě na nočním stolku ležel vzkaz. 

Dobré ráno, krásko. Šel jsem do práce a vrátím se ve tři hodiny odpoledne. V lednici máš nachystanou snídani , tvoji oblíbenou. Občas si ne mě vzpomeň. Píšu to nad tebou, když tak sladce spíš. Ani nevíš co bych s tebou teď nejraději udělal.

Usmívala jsem na ten kousek papíru s jeho rukopisem. Myslím, že vím, co by se mnou udělal. Umím si to představit dost podrobně. Nechat se jím uctívat je moje nová fantazie. Teď věřím, že by mi stačil okamžik v jeho přítomnosti a byla bych úplně vlhká.

Pospíchám do kuchyně. Uvědomila jsem si, že  mám neskutečný hlad. Z lednice vytahuji croissant s jahodami a ostružinami. Než si sednu ke stolu vidím další papírek. 

Nakresli mi něco. ♥

Byl tam uspořádaný štos papírů na malovaní a nekonečně mnoho pastelek. První nápad co dostanu kreslím. Dávám si na čas. Vyobrazuji svoje poprvé ale nepovedlo se mi nakreslit vázu, kterou má můj majitel v ložnici.

Mačkám papír a nechávám ho ležet před sebou.

Najednou uvidím přijíždět jeho auto a utíkám do ložnice. Lehám si do postele. Chci aby mě našel přesně tady. Slyším jak otevírá dveře a srdce se mi divoce rozbuší. Skoro jako bych spáchala trestný čin.

Prochází domem a najednou se zastavuje. Začne se smát a mě brzy dojde proč. Já jsem tem prokletý obrázek nevyhodila, zatraceně. Rudnu.

Za nedlouho se otevřou dveře ložnice a můj majitel mě najde v posteli. V jeho posteli. ,, Temperance ? Nemám na tom obrázku trochu menší svaly než ve skutečnosti ?" ptá se pobaveně.

,, Já jsem to zapomněla vyhodit. Omlouvám se." Vezme mě do náruče. ,, Za co se mi omlouváš. Vyobrazila to co chci teď zrealizovat." Nestíhám nic říct, protože mě pokládá zpátky na postel.