,,Stalo se ti něco? Jsi nějaká zamlklá.." Chytila mi Mun ruku do té svojí.
,,Já.. já ti to říct nemůžu, promiň.." Semkla jsem naše ruce silněji.
,,Ale.. proč?" Stále nechápala.
,,On... pak by tě zabil.."
Další kapitola vyjde nevím kdy, každopádně dě...
Hodina skončila, já jsem si rychle sbalila svoje věci a vydala se za těma novýma holkama, které byly u sebe.
,,Annyeong! Moje jméno je Hwa a ráda bych vás přivítala v naší třídě. Pokud by jste chtěly, tak vás můžu potom provést ve škole. Tamhle ta co sedí s tím Yoongim, je moje nejlepší kamarádka, tak vás s ní pak představím." Usmála jsem se a ony na mě. Slovo si vzala ta nejstarší.
,,Děkujeme moc, asi budeme chtít, protože tahle škola je pro nás jako bludiště." Lee a Sun jí přikývly.
,,Dobře, tak se uvidíme na další hodině, je to třída hned vedle, annyeong!" Řekla jsem a šla za Mun. Ta si akorát povídala s Yoongim, ale když mě viděl, tak nás pozdravil a šel za Jungkookem.
,,Že by se nám tady někdo zabouchnul?" Mun zůstala celá červená a sklopila zrak.
,,Ne." Odpověděla lehce a začala si balit učebnice.
,,Nelži mi, stejně víš že je to pravda." Mrkla jsem na ni a ona se usmála.
,,Pak chcu s tebou zajít za holkama a provést je po škole, jestli chceš teda." Navrhla jsem jí.
,,Jo klidně, chtěla jsem se s nima seznámit hned na konci hodiny, jenže mi do toho něco vlezlo.." Nervózně se usmála.
,,Půjdeš s ním ven?"
,,Čteš mi myšlenky?" Zasmála se.
,,Eh.. možná." Ta mě jen plácla do čela a šly jsme vedle do třídy. Tam máme jiný zasedací pořádek, takže bude muset přesadit i nové žáky, jen pokud vedle mě posadí toho idiota z přestávky, jdu se zabít. Lavice jsou ve dvou řadách a po třech. Do teď jsem seděla sama. Vybalila jsem si věci a čekala než zazvoní. Všichni noví stáli před třídou, když učitel vešel, tak je pozval do třídy. Všichni se mu představili, na co on kývl a řekl jim taky něco o sobě.
,,Takže, Yoongi a Tate si sednou do lavice k Hobimu. Jungkook k Jiminovi a Mun. Lee k Baekovi a Jennie. A Sungie k Hwa. Tak běžte." Úplně jsem si oddychla ale jak vidím tak ho Jimin zabíjí už teď pohledem.
,,Nebo počkejte, aby nedošlo k bavení mezi holkama, tak si Sungie s Jungkookem prohodí místa." Kurva! To si ze mě dělá prdel ze jo? Že je tohle jen sen? A já se štípnu a vzbudím se. Ne? Doprdele. Koukla jsem se na něho, budeme mu říkat Hulvát. Hulvát se jen slizce usmál a mířil si to ke mě. Dělá se mi z toho jeho pohledu fakt špatně. Sedl si do lavice a ruku mi dal na stehno.
,,Nesahej na mě." Prskla jsem a jeho ruku neochotně odhodila.
,,To ty se mě dotýkáš." Řekne mi nazpátek.
,,Prosímtě, já bych se tě dobrovolně nedotkla ani dvoumetrovou tyčí." Slyšela jsem menší posměšek od Jimina, tak jsem se musela taky usmát.
,,Však ty brzy změníš názor, květinko." Povzdychla jsem si.
,,Nezměním, neboj se, na debily se nelepím." Odfrkla jsem si a byla mu neskutečně vděčná, že pozbytek hodiny mlčel a neměl debilní řečičky. Není to úplně lehké s ním sedět, ale pokud si nezvyknu bude to špatné víc než moc a těma jeho kecama mi to moc neulehčuje.
Po škole jsem napsala Mun a ostatním holkám, jestli si někam nezajdeme, třeba na kafčo nebo tak. A hádejte co mi napsaly. Mun že jde s Yoongim, Tate s Jinem a zbyly jen Sun a Lee. Tak co, aspoň je lépe poznám. Daly jsme si za hodinu sraz v centru Seoulu, tak jsem projížděla různé aplikace na zabavení toho času.
Do půlhodiny mi napsala Lee že se Sun musí někam s mamkou takže jsem zůstala sama. Povzdychla jsem si a zkusila zavolat Jiminovi. Jimineee.. víš jak tě teďka potřebuju.. zvedni to.
Volané číslo je nedostupné.
Aah. Tak nic asi zůstanu doma no. Položila jsem mobil na stůl a šla si pro nějaké jídlo do kuchyně. Vzala jsem si nějaké ovoce a udělala si z toho salát. Vyšla jsem schody a vlezla do svého pokoje, sedla si na postel a jedla moji svačinu. Vzala jsem mobil do ruky ale někdo mi volal. Neznámé číslo? To nezvedám. Položila jsem mobil a dál jedla. Zase to zvonilo. Kdo to je že mě otravuje? Chvíli jsem váhala, ale pak to zvedla.
,,Prosím?" Řekla jsem.
,,Vidím, že dneska na tebe nikdo nemá čas, takže... Pojď dolů."
,,Eh.. kdo jsi?"
,,Pojď dolů."
,,Ani nevím kdo jseš a navíc-" prerušil mě.
,,Buď ticho a kurva pojď už dolů, stojím u dveří." Šla jsem se podívat k oknu a fakt tam stál nějaký kluk s černou mikinou a kapucí na hlavě, černýma roztrhanýma kalhotama. A s telefonem u ucha, otevírajíc pusu a něco říkal. Teď se podíval na mě a já spadla na zem. Těžko jsem dýchala. Nikoho mi nepřipomínal. Zvedla jsem telefon a dala si ho k uchu.
,,Slyšíš mě kurva?!" Řval.
,,J-jo.." Byla jsem celá rozklepaná, nevím proč mi to nahnalo strach.
,,Tak pojď už dolů."
,,Nejdu, nevím co jsi, ale já ti otvírat nebudu, takže to můžeš zbalit a odkráčet si tam odkud jsi přišel. Moc mě to mrzí, ale já nemám čas, sbohem." Divím se že jsem to řekla na jeden dech a bez koktání, ale tak co, už mě nic neruší. Vzala jsem si do ruk misku se salátem a šla si sednout za stůl a dělat si úkoly do školy.
,,Myslíš si, že to nechám jen tak?" Zakřičela jsem a misku upustila na zem že ovoce bylo všude. Otočila jsem se na osobu ve dveřích. No to si ze mě dělá prdel.
,,Jungkooku seš debil? Víš jak jsem se lekla?! Tohle si budeš uklízet." Ukázala jsem na ovoce všude kolem mě. Lehce se pousmál.
,,No nevím kdo to tady vysypal a já to mám po tobě uklízet?" Nadechla jsem se že něco řeknu, ale on pokračoval.
,,Nebo víš co? Nechej to tak a pojď ven, květinko." Už mě s tím sere.
,,Za prvé ne a za druhé nejdu a za třetí.. neříkej mi tak." Sedla jsem si zpátky na židli.
,,Jak? Květinko? Proč se ti to nelíbí? Tak třeba.. micinko?" Mrknul na mě.
,,Ne. Pro tebe jsem Jehwa." Překřížila jsem si ruce na prsou. Zakýval hlavou na nesouhlas a pohledem přešel na zem s ovocem. Najednou jsem se cítila strašně nepříjemně, pak se koukl na mě s lišáckým úsměvem. Nasucho jsem polkla.
,,Mám nápad, když ti to teda 'uklidím', ty půjdeš ven a nebudeš si tady válet šunky doma. Stejně jsi chtěla jít dneska ven, tak máš tu možnost." Mrkl na mě a mi naskočila husí kůže. Chvilku jsem nad tím uvažovala, přece jenom je pravda že jsem chtěla, je tam pěkně a asi bych nevěděla co bych doma dělala, ale s ním? Nevím. Jemně jsem pokrčila rameny. On si povzdychl.
,,Když nevíš ty, tak já mám rozhodnuto. Přines mi nějakou hadru, program na dnešek je vymyšlený." Vítězně se usmál..(viz. Gif)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
