Destroyer | j.jk ff

•5•

,,Hwa neboj jsem tu, byl to jen zlý sen. Uklidni se, nic se nestalo." Objímal mě a uklidňoval Jimin.

Natiskla jsem se k Jiminovi co nejvíce jsem mohla a začala opět brečet. Všechno jsem to viděla před očima, ty bezmocné tváře, které tak moc miluju a nechcu nikdy ztratit. Tu krev vude kolem mě, bolest srdce.

,,Jsem tu s tebou.. a navždy budu. Budu si tě chránit Hwa, před vím. Nic se ti nestane pokud budeš se mnou. Slibuju." Dal mi cudnou pusu do vlasů a dál mě po nich hladil. Uklidňovalo mě to a já se cítila v bezpečí.

S Jiminem jsme si dali něco k jídlu a pak mi zavolala mamka.

,,Hwa? Jseš normální?! Víš jak jsem se bála?! Celou noc nejsi doma a ani nic neřekneš? Aspoň kdyby jsi něco řekla! Kde jsi byla?!" Nebudu jí říkat, že mě nějaký psychopat z mojí třídy řezal a malém i znásilnil.

,,Neboj se mami, jsem v pořádku a u Jimina doma." Uklidnila jsem jí.

,,Dobře, tak ode mě pozdravuj Jimina a pojď už domů." Rozloučila jsem se s ní a povídala si ještě s Miniem.

Když jsme dojedli, tak mě Jimin odprovodil domů, kdyby náhodou se někde ten blbeček zase objevil a chtěl mi něco udělat. Za všechno jsem byla Jiminovi nesmírně vděčná, jsem ráda že ho mám. Uvažuju, jestli to co se stalo mám říct Mun, ale nechcu ji tím nějak zatěžovat, tak kdyžtak později.

Došli jsme ke mě domů a ještě jsem dostala pořádně velký proslov od mamky Jiminieho co mu mám říkat, co mám dělat když někam jdu a co mám dělat když si mě zase odchytí ten idiot.

,,Takže mě teď hezky poslouchej princezno. Než někam půjdeš, tak mi řekni kde, abych mohl kdyby náhodou přijít, kdyby tě ten debil znovu obtěžoval. Ve škole se ode mě moc nevzdaluj, protože oba víme kdo tam hrozí a co tam hrozí. Kdyby ses cítila nesvá, jakoby tě někdo sledoval, řekni mi to. Nemusí z toho být nic pěkného. Jakmile ho uvidíš, pokus se mu vyhýbat a ignorovat ho. Jo a taky-" přerušila jsem ho.

,,Jime, buď v klidu, vím co mám dělat a nejsem malý děcko. Já vím, že o mě má starost, ale umím se o sebe postarat." On si jen zvedl jedno obočí.

,,Sama o sebe ses dokázala postarat kdyby tě tam znásilnil co?" Bouchla jsem ho do ramena.

,,Tohle není vtipný, kdyby mi nevlezl do baráku a já špatně nezabouchla dveře tak se tohle nestane."

,,Cože udělal?!" Teď byl už naštvanější.

,,No.. slyšel jsi.." Jen na mě pořád udiveně koukal.

,,Tohle může vyřeit jedna věc. Ale nevím jestli s tím budeš souhlasit, ale je to pro tvoje bezpečí." Pobídla jsem ho k tomu, ať povídá dál.

,,Buď real nebo fake vztah.. vyber si.." Díval se mi hluboko do očí a já nevěděla co mám říct. Mám Jimina ráda jako nejlepího kamaráda, nevím co by se mnou udělal vztah s ním, pak by jsme se pohádali a já bych z toho byla na prášky. Ale zase kdy mě má rád a chtěl by mezi náma něco víc, ale nechcu ho zranit.

,,Jimie, já si opravdu cením všeho co pro mě děláš, a mám tě strašně moc ráda, ale myslím si že by bylo lepší-" umlčel mě. Umlčel mě svými rty. Jeho měkké růžové polštářky teď byly na těch mých. Ani nevím jak jsem se cítila. Bylo to něco neskutečného a bylo vidět že chce víc. Kvůli nedostatku kyslíku jsem se odtáhla a on mi dal jetě jednu cudnou pusu. Usmál se na mě a pak se mi opět díval do očí.

,,Chtěla jsem říct, že bych nejdříve začala fake vztahem, uvidíme co se z toho vyklube." Usmála jsem se na něj.

Jimin's POV