black 'n white // chensung

>10<

park jisung nervózně přešlapoval před chenleho pokojem. z normálně sebevědomého chlapce se stal na tenhle moment někdo úplně jiný.

někdo, kdo se pomalu i bál vstoupit do pokoje jeho nejlepšího kamaráda, aby ho pozval ven. styděl se a byl neskutečně nervózní. snad poprvé v životě.

když už se konečně rozhodl zaklepat a rukou se přiblížil ke dveřím, tak ji po nějaké chvíli rychle zase stáhnul zpátky.
takhle to udělal ještě několikrát, než zavřel oči a konečně jemně zaklepal. chvíli se bál, že mu chenle neotevře a chtěl odejít zpátky k sobě když v tom se ozvaly kroky a nějakou chvíli potom se dveře konečně otevřely.

stál v nich lele se zmateným výrazem.

"jejda sungie, co tady děláš?" zeptal se mladšího.

"no... umm... chtěl bych se tě na něco zeptat." řekl nervózně jisung. opravdu ještě nikdy nebyl tak nervózní jako teď. snad ani na prvním koncertě.

"na co?" zeptal se chenle zvědavě.

"umm... no... nechtěl bys... třeba..." začal jisung a na chvíli se zarazil.
"nechtěl bys se mnou zajít večer zase ven? mohli bysme se i najíst nebo tak něco." řekl rychle jisung.

"noo... klidně." zasmál se chenle. nechápal proč jeho kamarád vypadá tak vynervovaně. vždycky když spolu mluvili, se oba dokázali uvolnit víc než při konverzaci s kterýmkoliv z jejich hyungů, ale teď to bylo úplně jinak.
"ale platit budeš ty!" dodal z legrace, aby trochu uvolnil napjatou atmosféru, která mezi nimi panovala.

jisungovo srdce mezitím téměř doslova skákalo radostí.
"anoo, klidně za tebe rád zaplatím." odpověděl a mírně natáhl ke staršímu ruku, aby mu rozcuchal vlásky.
opravdu mu nevadilo, že bude muset platit. hlavní pro něj bylo, aby s ním chenle šel.

chenlemu přišla jisungova reakce divná. normálně by ho poslal do patřičných míst, ať si zaplatí sám, ale dneska ne. jako ne že by mu to vadilo, byl rád, že se k němu mladší chová tak pěkně, jen mu to přišlo zvláštní.

"ne, tak jsem to nemyslel. nemusíš za mě platit, sungie." zasmál se lele.

"ne, to je dobrý. tak večer jo?" usmál se jisung nervózně.

"jojo." odpověděl lele s úsměvem.

"dobře... tak zatím asi ahoj." jisung mu úsměv oplatil a odběhl zpátky do svého pokoje, zanechávajíc zmateného chenleho ve dveřích.

chenle nechápal co to do jeho kamaráda vjelo. choval se opravdu divně a blonďatému to vrtalo hlavou.
usmyslel si, že až spolu budou venku sami, musí se ho na to zeptat.

×××

yaay nová kapitola, tentokrát trochu delší než normálně ^^

Vaše Kačii :**