"Slečno Tesso..Slečno Tesso.." slyšela jsem, když jsem pomalu otevřela oči. Když jsem se pořádně probudila, nademnou byl Arthur. A jeho nádherné, zelené oči.
"Dneska musíme vstávat brzo, letím na letiště v Endinburghu, kde na mě čeká můj bratr. Odtud pojedeme lodí do Ameriky. Vím, že je to na Vás moc náhlé, moc se za to omlouvám." Řekl mi, skoro zněl jako kdyby čekal že budu naštvaná. "Nemusíte se za nic omlouvat, Arthure. Ráda s vámi pojedu kamkoliv." Po této větě jsem se na něj usmála a on na můj výraz reagoval rudými tvářemi. Jeho pihatý obličej tak ještě vynikl.
"T-to mne těší." Byla jediná jediná věta, na kterou jsem se zmohl. Posadil jsem se na postel a podíval se z okna. Obloha byla ještě tmavá, jak by taky ne, když je tak brzo. Rozsvícená lampička na mém nočním stolku mi ale svítila do očí a já vylezl z postele. A uviděl jsem ji, jak leží na mé posteli v bílých šatech. Její vlasy byly roztomile rozcuchané a její oči unavené. Její úsměv rozjasňoval její obličej, stejně jako měsíc noční oblohu. Je...tak..kouzelná. "Tesso, třetí dveře v pravo na chodbě jsou dveře od koupelny. Je tam vše potřebné, tak se prosím připravte. Za hodinu odjíždíme."
"Dobře, Arthure. Děkuji vám." A na to mi odpověděl: "Nemusíte mi vykat, Tesso. Odteď jsem váš přítel." A usmál se, poté odešel z pokoje. Bylo mi pod tou peřinou tak příjemně.. Jak já nesnáším vstávání. Hádám že některé věci se nemění ani po smrti, co? Vstala jsem a šla jsem do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a udělala vše potřebné. Učesala jsem si vlasy, upravila se a dala si na sebe ty nádherné šaty s modrou krajkou. "Tesso? Smím vstoupit?" "Ano, můžeš!" "Jen jsem ti chtěl říct že na posteli máš kufr. Zabal si tam co budeš chtít. Přeci jen, všechny šaty v tom šatníku jsou tvé." "Dobře!" Utíkala jsem k šatníku a zadívala se na všechny ty barevné šaty. Které si jen vezmu? Na palubu lodi by se hodilo něco lehčího, elegantního.. A začala jsem třídit. Když jsem měla vše sbalené, Arthur mě doprovodil na snídaně. Byla to typická anglická snídaně, stůl byl plný jídla a já měla obrovský hlad. Bylo to výborné, což jsem Arthurovi taky sdělila. "Jo to jo, to naše snídaně bývá. Lidi mají ale na ostatní Anglická jídla..trochu jiný názor." Řekl a viděla jsem jak sklesl. "Uhm.. jsem jsi jistá že ne všechna jsou špatná. Já mám třeba hrozně ráda scones, nebo Apple pie!" "Vy..si nemyslíte že to je americké jídlo?" "Ne, kdepak. Recept na Apple pie pochází z Anglie, ale lidi si ho spíše spojují s Amerikou." "Jsem rád že tohle víte.." Jeho oči se najednou rozjasnili. Ale..co byla ta temná aura předtím? Možná prostě nevěří Anglické kuchyni.
Po snídani jsme vyrazili ven. Prošli jsme nádhernou zahradou plnou růží. Slunce už začalo vycházet a jeho světlo se odráželo ve fontánce. Byl to tak nádherný pohled! Za chvíli jsme dorazili k bráně, před kterou čekalo auto. "Tesso, rád bych vám představil Andrewa, mého osobního řidiče. A Andrew, tohle je Tessa. Má přítelkyně." Andrew měl hnědé, krátké vlasy a světle modré oči. Vypadal jako vážný, ale milý člověk." "Těší mě." Řekli jsme oba naráz a podali jsme si ruce. Po té nám Andrew vzal kufry, dal je do auta a nám podržel dveře. Tak..a jedeme!
Asi po hodině cesty jsme byli na Londýnském letišti. Bylo tak obrovské! A teď ještě najít naše letadlo a hurá do Edinburgu. Na Arthurova bratra jsem docela zvědavá.
Během letu mi Arthur usnul na rameni. Nejspíše ho včerejšek dost vyčerpal...Ale to je celkem roztomilé. Pozorovala jsem krajinu pod sebou.. Vůbec se to nerovná tomu, co jsem jako hvězda viděla z oblohy! Po té jsem usnula i já...
"Tesso...Tesso!" Ocitla jsem se... na travnaté pláni. Vítr vál, hvězdy svítily.. Měsíc byl jasnější než kdy dřív. Počkat..Kdo to na mě volal? "Je..je tu někdo?!" "Ano Tesso, to jsem já. Královna měsíce." Na obloze se objevily obrovské schody. Po nich se snášela královna, v celé své vznešenosti a půvabu. Její vlasy pořád tak elegantně, jako kdyby ten vítr ani neposlouchaly. Než jsem se nadála, byla u mě. "Tesso... Poprvé jsi pracovala, a i tak si vezmeš tak dlouhodobý úkol? Doufám že jsi si vědoma následků a věcí, co musíš udělat." "Mé kamarádky mi říkaly cosi o rituálu, ale nic víc." "Alespoň něco.. Tím rituálem mě přivoláš. Potřebuji vědět, jak vše probíhá. Co pro něj děláš, jestli je 100% šťastný a jestli ho posloucháš. Co nového se stane, a tak dále. Budeš mě informovat alespoň jednou do měsíce. A teď pojď, ukážu ti co máš dělat." Dovedla mě k jezírku. Zula si boty a vstoupila do vody. Její chodidla se avšak nepotopila. Ona stála na vodě! "Prvně musíš mít u sebe vodu. Oceán, rybník, moře, řeku.. To je jedno. A zatančíš, zazpíváš. My na měsíci máme tanec, který se nazývá laudate mensis. Pozoruj."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Královna začala tančit. Její nohy rozbíjely vodní hladinu a kapky vody létaly vzduchem. Ve světle měsíce se nádherně třpytily, a Královna...vypadala jako víla. Brzy se okolo ní seběhli různí tvorové. "Tento tanec uvolňuje speciální typ magie. Když začneš tančit, tvorové co jsou tvému srdci nejblíž to přitáhne. Nic si z toho nedělej." "A co bych měla zpívat? " "Tu píseň má každý jinou. Záleží na tom, co budeš cítit když ji budeš zpívat, za jakým účelem ji zpíváš.. Ta píseň vychází z tvého srdce." "A proč vy nezpíváte?" "Já nemůžu zpívat. Má magie je schopná přivolat i vládce planet a nechtěla bych omylem přivolat tak důležité osoby." "Dobře tedy.. Ale ten tanec vypadá dost složitě. Nezapamatuji si ho." "Ten tanec nemá kroky. Tady nejsme v lidském světě, tanec a zpěv nemají pravidla. Ten tanec je pocta měsíci, během něj musíš uctívat Měsíc i jeho Královnu. Je důležité, aby se kapičky vody smíchaly s magií. Proto musíš chodidly rozbít vodní hladinu a tancem dostat kapky do pohybu. Avšak vy hvězdy jste slabší než já. Když tančíte a kapky se smíchají s vodou, tu sílu vaše chodidla nevydrží a začnou krvácet. Proto se voda zbarví do ruda. Nelekej se, neumřeš nebo tak něco. Jsi přeci hvězda, krev je pro tebe nic." "A jak se udržím nad hladinou?" "Svou magii vlož do nohou. Je to jednoduché, věř mi." "Dobře tedy.. Děkuji vám, Výsosti." "Měj se dobře, Tesso. Dávej si na sebe pozor." Zamávala mi a krajina se začala rozplývat. Najednou jsem slyšela jen hlasy lidí v letadle. Arthur se začínal probouzet a za chvíli jsme byli v Edinburgu. Jaký asi bude setkání s jeho bratrem?
