Imagination or Reality?

⋆ Teď (7) ⋆

'Došla za tebou Ver.' Hlásil mi jakoby nic. Přitom jsem věděla, že mou novou kamarádku přímo nesnáší, ale držel se, to jsem na něm měla ráda.

'Aspoň buď rád, že netrčím pořád zabarikádovaná doma a chodím někdy i mezi lidi.' Vyplázla jsem na něj jazyk a začala se obouvat.

Na tento moment jsem si nechtěla vzpomenout.. byl chladný, a když bylo téma 'Ver', tak jsem se ho i někdy začínala bát. Říkal, že je falešná.. a měl pravdu. Byla jediná komu jsem o Kisovi řekla a ani ne za týden to věděla celá škola. Měsíc na to, došla máma s novinkou, že se stěhujeme. Byla jsem v troskách.

To mi vlastně přivodilo myšlenku, že nechci být celé léto zavřená doma.. i když už teda zbývají jen dva týdny prázdnin.

Takže po rychlé snídani jsem s menší trémou, po měsíci a půl, vyrazila mezi lidi. Napřed jsem se musela nějak zorientovat, přece jsem maximálně chodila do školy a ze školy. Chvíli jsem jen tak náhodně brouzdala po městě a hledala zajímavé místa zde, ale pak mě to přestalo bavit. Bylo na mě moc lidí, takže jsem zapadla do opuštěné, ale malebné uličky.. teda zdánlivě opuštěné.

''Au.. Do pr-!'' S leknutím jsem se otočila za utnutou nadávkou.

''To jsi slepá?! Nebo proč jsi do mě vrazila, tos mě neviděla?! Vrážení do lidí a ještě takovou silou je pro tebe normální?!'' 

Byla jsem si jista, že tam nikdo nebyl a ulice byla ráno, tedy teď, úplně prázdná.

''P-promiňte, ne, neviděla jsem vás.'' Vysoukala jsem ze sebe omámená šokem, ale i jeho krásou. Vypadal skoro stejně jako Kis, tedy až na pár detailů stavbou těla a menších odlišnostech ve tváři... a  jeho smaragdových očí.