Ruby příběh psa(Steve Rogers ff)

tábor doktora erskina

hrozně moc se omlouvám, všem kdo kdy četli Ruby příběh psa, za to jak dlouho nevyšli kapitoly, avšak bylo příliš učení a devátým rokem přibilo vybírání školy, takže jsem neměla čas vůbec a musela se učit, na co nejlepší známky.

„Nováčci pozor!" Vyruší nás žena v uniformě, s vojákem za zády. „Jsem agentka Carterová, dohlížím na všechny činnosti tohoto útvaru."

„Vy jste angličanka paninko?" Ozve se někdo z řady, při čemž otočím hlavou ke zmiňovanému muži. „Já myslel, že jsem v americký armádě."

„Vaše jméno vojíne." Dá mu rozkaz a já už v té době vím, že je zle. Tichounce zakňučím, ale uklidní mě Stevova ruka na hlavně, čímž mi dává najevo, ať jsem potichu.

„Gilmore Hachberg, veličenstvo.." Řekl, ale byl přerušen.

„Vystupte Hach." Muž jenž se před malou chviličkou představil vystoupil z řady. „Pravou nohou vpřed."

„Budeme bojovat ? Znám pár chvatů, který by se vám líbily." Pověděl a než se nadál, ležel na zemi, složený agentkou, jež mu dala ihned pěstí.

„Carterová." ozval se hlas odněkud, následován rachocením auta.

„plukovníku." otočí se agentka, zvedne ruku k hlavně a dá ji zpět, zatím co já nechápajíc nakloním hlavu, nad tím co teď udělala.

„vidím, že už jste začala s výcvikem adeptů. výborně." říkal muž, se jménem plukovník a mezitím přešel k nám. „přestaň se válet na té zemi, zařaď se do řady a čekej v pozoru na rozkazy."

„ano pane!" zahlásí a stoupne zpět do pozoru v řadě.

„generál Petten, správně řekl, že.. války nevyhrávají zbraně, ale vojáci! a my tuhle válku vyhrajeme protože máme nejlepší vojáky..." zasekl se v proslovu k nám a koukal se na steva, potom se nevěřícně koukl na doktora Erskina. „a ještě je zdokonalíme. budou.. neporazitelní. SSR je spojenecký útvar, pro vědu a výzkum, složený z nejlepších mozků světa. chceme vytvořit, nejlepší armádu v dějinách, ale armádu tvoří jednotlivci. na konci výcviku, vybereme jednoho z vás, stane se prvním, z nového druhu super-vojáků. tito pak vyprovodí Hitlera, do Chřtánů pekla."

***

mezitím jsme prošli skoro celým výcvikem, bylo neúnavný, to vám povídám, i mě to dalo zabrat. trénovali jsme od rána do večera, nikdy jsme volno jsme neměli, hrůza. no budu povídat dál. den kdy jsme běželi jsme byli se stevem vzadu o několik metrů pozadu....

„hejbněte se slečinky! poklus! poklus!! zaberte! běžte rychleji! poklus! pohyb!" popoháněl nás. „družstvo stát! ta vlajka značí, že jsme teprve v půlce! kdo mi ji přinese, může jet zpět s agentkou Carterovou! pohyb! vpřed!" a všichni se začali hrnout, aby mohli vyšplhat na stožár, avšak se přitom shazovali.

„tak jo, konec! konec! seřadit!" všichni se zpátky posmutněle zařadili, mezitím co steve nabral síly a vykročil ke stožáru. „co tam děláte rogersi?! zpátky zařadit! řekl jsem zařadit!" steve se ale sehnul, vyndal dole zápatky a stožár spadl, i s vlajkou, kterou pak sebral a nastoupil si do vozu, se mnou, pak jsme jeli do tábora jako výherci.