The Dream [Kuky]

JEDNODÍLOVKA

Byla jsem jím fascinována, měl úžasnou osobnost, byl upřímný, trpělivý, na YouTube se choval dokonale. Doslova z něj vyzařovala pozitivní energie.

Od té doby, co jsem ho objevila, stal se u mě nejlepším.

Jednoho dne jsem šla do nákupního centra, koupit pár drobností a doplnit kredit, abych mohla dál volat a psát SMS.

Navštívila jsem několik obchodů s oblečením, kavárnu, prodejnu Adidas, zrovna jsem si doplnila kredit a vycházela z obchodu O2, když tu najednou...

„Co?! Jak?“ zamumlala jsem si pro sebe.

To není možné... Na konci chodby jsem ho zahlédla, byl to on, nikdo jiný to být nemohl. Seděl tam, opravdu, byl to Kuky.

Tmavě hnědé vlasy, ty krásné oči, žluté tričko, byl to on, věděla jsem to.

Nevěřila jsem vlastním očím, ten milý člověk, se kterým jsem se chtěla setkat už strašně dlouho, byl pár metrů přede mnou.

Dívala jsem se na něj asi minutu, ani jsem si nevšimla, že věci, které jsem celou dobu držela v ruce jsou na zemi a že se na mě ostatní lidé dívají divně.

Sehnula jsem se, abych ty věci sesbírala a mezitím ke mně někdo přišel.

Sáhla jsem po krabici, ve které byly moje nové boty, ale má ruka se dotkla něčí cizí...

Zdvihla jsem hlavu a naše pohledy se střetly. „Ahoj,“ pozdravil mě.

„A..a...Ahoj,“  vykoktala jsem.

„Promiň, jen jsem ti chtěl pomoci,“ řekl.

Za co se omlouvá? To já tu koktám, jako úplný idiot...

„D-Díky, já jen... jsi to ty, ehm... Kuky?“ zeptala jsem se opatrně.

„Ano, jsem to já,“ odvětil s přikývnutím.

„Omlouvám se, chovám se jako malé děcko. Mohla bych se s tebou vyfotit?“ tázala jsem se.

„Klidně, ale venku, v tomhle ruchu tě sotva slyším,“ usmál se.

Sebrala všechny svoje věci. Dala jsem si je do jediné tašky a tu pak nesla v levé ruce, protože on šel po mé pravici.

Vyšli jsme ven z obrovské budovy a následovala jsem ho.

„Co tady, šlo by to?“ otázal se a vybral super místo na fotku. Já jsem souhlasně kývla a podržela tam mobil, abych udělala selfie.

Vyšla krásně a Kukymu to na ní neuvěřitelně slušelo, ale jelikož jsem s ním chtěla mít co nejvíc fotek, řekla jsem: „Tahle se mi zdá trochu rozmazaná, můžu ještě jednu fotku?“

Přikývl na znamení souhlasu a tak jsem nás vyfotila. Tajně, aby si toho nevšiml, udělala jsem dvě fotky.

Podíval se na jednu z nich a už z pohledu bylo jasné, že se mu moc líbí.

„Víš co, když ti to focení tolik jde a baví tě to, vyfoť to prosím i na můj mobil, budu mít alespoň fotku s fanouškem na instagram,“ řekl a usmál se na mě.

Teď jsem si dala opravdu pečlivě záležet a fotka se moc povedla, byli jsme s ní oba spokojení. „Jak se jmenuješ?“

„Veronika. Proč se ptáš?“ zajímalo mě, co má v úmyslu.