Byl leden, byl jsem po rozchodu zklamaný a smutný. Ponořil jsem se do své práce a rozohodl jsem se, ze už nikoho nechci,ze budu mít jen práci. Nechci mít znovu zlomené srdce a trápit se... Ale jeden chladnější podvečer, jsem si projížděl zprávy a přátele na fb jsem narazil ani nevim jak na jednoho muže. Hned na první pohled me zaujal, ano byl krásný ale me zaujal jeho upřímný krásný pohled a úsměv a ani nevim jak a proč ale oslovil jsem ho a napsal mu zprávu, sice jsem nečekal ze mi odpoví ale v tu chvíli mi to nevadilo, protože jsem cítil ze to musím udělat. Říkal jsem si "ty ses vůl" jak si ho mohl oslovit...a po par hodinách jsem měl od nej zprávu zpět. Nevěřil jsem vlastním očím. On mi odpověděl!a to jsem nečekal. Polil me strašně krásný pocit štěstí a v te euforii jsem mu začal psát...on mi odpovídal a začalo krásne dopisování s jedním mužem a ja tomu pořad nemohl věřit. Bylo to jako bych ho znal léta, říkal jsem mu o sobě věci, které bych nikomu neřekl, na které jsem nebyl pyšný a on byl první kdo me za ne neodsuzoval. Cítil jsem se jako ve snu a každý den jsem se těšil na zprávu od nej. Nevim čím ale něčím me okouzlil a ja mu začal důvěřovat a to jsem ho ani neznal osobně. Ale cítil jsem ze je to tak správně, ze to tak má být. Osud mi ho dal do cesty, jen jsem nevedel proč. Psali jsme si několik měsíců uplne o všem...vztazích, lásce, sexu, životě, práci...tohle co jsem cítil jsem nikdy necítil k nikomu, neslo o lasku ale takový pocit bezpečí a důvěry.
Po par měsích jsem se ho zeptal zda bychom si mohli zavolat. Co to zase dělám, říkám si...tohle se mi vubec nepodoba, ale on ve me vyvolával moje staré ja, to spontánnějsi a veselejší ja. Ty měsíce psaní, jsme se poznávali a ja jsem byl hrozne šťastný ze někdo takový jako je Christian existuje a ze o me projevil zájem. On byl můj sen, můj vysněný muž...žádný princ ale opravdový chlap o jakem jsem snil a to bylo i trochu děsivé. Pak přišel osudovy den a on mi zavolal.❤️ bylo to ještě hezčí než jsem si představoval. Měl krásne medový hlas, který me uklidnoval a zároveň vzrušoval. S nim bylo všechno uplne jiné, nic mi nevadilo...povídali jsme si hodiny a hodiny...bylo to všechno tak jiné krásne jiné, konečně někdo kdo mi opravdu rozumí a ja mel nutkání ho poznat osobně. Tak jsem šel rovnou na vec sice ještě trochu plachý, stydlivy a nervozni a zeptal se ho zda se chce vidět a dat si rande...světe div ale on souhlasil 😍 Takže naše hodinové psaní a volání přes den v noci to všechno vedlo k tomu ze i on mne chtěl poznat.
Teď trochu odbočím ale měli by jste vědět taky něco o me. Před rokem jsem bojoval s rakovinou, na operaci jsem šel až později ale nebyla úspěšná, ještě mam možnost bojovat a žít ale nemám sílu k tomu mi diagnostikovali nervovou nemoc cluster headache Trpím silnými depresemi s panickou atakou a migrenami beru na to léky... Příznaky: pocit prázdnoty, zmatenost, extrémní emoční nestálost, bolest hlavy,světloplachost,poruchy nálady,neklid,nervozita,únava,snížená chuť k jídlu,deprese,zmatenost,závratě,výpadek zorného pole,dvojité vidění,zvracení...cluster headache není to vážná nemoc léčí se operaci či lehkými léky...
A teď zpět k tomu hezkemu 😘❤️ Domluvili jsme si rande v dubnu a ja se hrozne těšil a byl jsem hrozne nervozni. Na naše první rande jsem jel za nim do Brna. Znali jsme se jen z fotek, psaní, volání a teď jsme se měli sejít osobně. Co když se mu nebudu líbit, nesednu mu, bude ze me zklamaný?...pořad jsem slychal jak jsem málo "chlap" ze nejsem zas tak hezky...ja vím jaký jsem a to je podstatne. Jsem milí, hodný, jemný, citlivý, veselý, nejsem uplne ošklivý, pracovitý jsem fajn kluk do nepohody ale má nemoc je bohužel taková jaká je. Nikdy jsem neměl tak smíšené pocity jako den naši schůzky. Hrozne jsem se těšil ale byl jsem i hrozne nervozni, chtěl jsem udělat dobry dojem.
Když jsem dojel do Brna ráno kolem půl 9 hned se mi trochu ulevilo. Brno nevim čím ale něčím me příjemně uklidnovalo, cítil jsem se tam volný a uplne vyrovnaný. Christian mi psal ze se trochu opozdí, takže na naše první rande přišel o 45mninut pozdě ale me to vubec nevadilo. Vyzvedl me na nádraží a šli jsme na procházku Brnem. Došli jsme na Špilberk, posadily se na obrubnik, dostal jsem tu nejkrásnější pusu na světě, ja mu dal takový drobný dárek, který ho snad potěšil. Říkal ze jo a ja mu plně důvěřoval. A poznal ze jsem byl mírně nervozni 😉🙂Pak mi ukazoval krásu a památky Brna. Šli jsme pomalu, procházkou, s odpočinkem a celou cestu jsme si povídali. Když jsme se na chvíli zastavili, a on mi tak hezky říkal kde je co, stal vedle me a pak se na me podíval měl jsem hroznou chuť ho políbit a hladit po vlaskach...cítil jsem touhu ho mazlit a hyckat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Pak jsme šli zpět do centra na oběd. Cely den jsem nechal na něm, ja jsem jen řekl ať mi ukáže krásy Brna 🙂 a to splnil ❤️. Poprvé se mi stalo ze za me někdo platil oběd. Cítil jsem se trosicku nesvuj ale potěšilo me ze gentlemani ještě nevymreli. I ja jsem gentlaman a proto když jsme putovali dal a rozhodli se ze si dáme drink nebo kávu jsem platil ja a musím říct ze mi to ani nebylo nepříjemné přišlo mi to uplne přirozené. Cele odpoledne bylo takové dokonale. Sedli jsme si do podniku na náměstí objednali si víno a rekaxovali jsme. Zapovidali jsme se i z děvčaty u vedlejšího stolu 😁 a ten čas tak letěl a me se vubec nechtělo pryč. Byl už hezky podvečer a my porad seděli a bavili se a po chvíli se k nám i přidala nečekaně Christianova kamarádka Anetka. Anetka je úchvatná,krásná,inteligentní a nesmírně talentovaná žena. Ihned jsme si sedli a tak naše rande pokračovalo a bylo to velmi příjemné. Asi po hodině jsme se zvedli a šli na panáka 😁 do jiného podniku. Všechno bylo tak krásne a ja už musel běžet na vlak 😕. Christian se semnou hezky rozloučil, políbil me a ja utíkal na vlak ale co se nestalo, vlak mi ujel před nosem s čímž jsem nepočítal...napsal jsem Chrisovi a on řekl ať se vrátím ze prespim u nej.
