Který je ten pravý

Kapitola 24: konec

Co bych Vám řekl o Christianovi? Je to úžasný chlap. Je pracovitý, vtipný, milý, nesmírně talentovaný a šikovný. V mnoha ohledech byl ten nejlepší chlap jakého jsem poznal. Je tvrdohlavý a občas příliš zahledeny sám do sebe, což občas hraničí s namyšlenosti. Ze je namysleny kvůli své práci to chapu, děla ji dobre a je v ni šťastný a šikovný, jen to občas trosicku přehání, to není výčitka😉 jen pro nej práce znamená mnohem víc, je trosicku kariérista. A jaký je uvnitř? Je to velmi citlivý muž, ktery ví co je láska, někdo mu hodně ublížil a on se boji opět dat své srdce někomu jinému. Na první dojem chce působit "tvrdě" ale má jemnou povahu stejně jako ja, jen to nedává tolik najevo. Ve skratce on je úžasný chlap, nejlepší jakého jsem poznal, i přes ty chyby na které jsem se později zaměřil.

Když mi řekl ze si dáme pauzu, byl jsem zlomený. Nevim ale něco ve me jako by zemřelo. A pak jsem udelal něco co jsem neměl. Asi jsem se chtěl Chrisovi pomstít...nevim ale z toho vecneho odmítání, nezájmu, vzteku, zoufalství a zároveň s pocitu cítit se chtěny a z pocitu ze semnou někdo chtěl trávit čas...říkal jsem si Christian me nepotřebuje,je mu je lip beze me😢 a to me bolelo a proto jsem se vyspal se svým bývalým přítelem.

Vím ze to co jsem udelal je neodpustitelne. A taky vím ze tu bolest a prazdnotu, pocit nicotnosti si zaslouzim😢 nelituji se, přijal jsem svou vinu.

Bylo hrozne těžké, nechat jít svou velkou lasku, spriznenou duši ale musel jsem udělat něco co bylo dobre pro Christiana a ne pro me. Nevim zda jsem udelal dobre, tohle píšu jen ze svých pocitu, do jeho hlavy a srdce nevidím. Ano znám jeho duši a vim jaký je. Ja jsem nemocný a musím bojovat, uzdravit se...i když už nemám sílu, ale snažím se. On si nezaslouží vidět me jak se válím v bolestech, zvracim, kolik beru léku abych trosicku fungoval a měl menší bolesti, jak jsem fyzicky i psychicky vyčerpaný, kolikrát jsem nemohl ani vstát.Tohle všechno snasim jen díky tomu, ze vím ze bude jednou šťastný. Tuhle bolest přežívám, jen proto ze zažívam mnohem větší bolest. To ze jsem bez toho kdo pro me znamenal všechno, je ta největší bolest.

Marně jsem se domníval ze bych se mohl vrátit ke svému ex, ale proč? Ja k němu cítím jen kamarádkou lasku. O svoji životní lasku jsem přišel, díky sám sobě. Myslel jsem si, ze bych nemohl být jen kamarad s někým, koho mam radši nez sebe. Ale opak je pravdou, to ze jsem uplne bez nej, je to nejhorší 😢
Vždycky ho budu mít rad,vzdycky mi bude chybět a bude v mem srdci na vždy. A jak vím ze on je ten pravý?to je jednoduché. Cítím to tak, s nikým jiným jsem toho neměl tolik společného, a vždycky když jsem byl s nim jsem byl hrozne šťastný. Vždy jsem myslel jen na to čím ho potěšit, čím ho udělám šťastným.❤️ On byl a je moje všechno, proto vím ze budu sám. Musím se uzdravit, i když vlastně nevim proč...vím ze ted už se s nim asi nikdy nesejdu, nepopovydam, on se mi nepochlubi se svými úspěchy...ja byl na nej tak pyšný. Byl jsem hrdý ze se kamarádím s někým jako je Christian. A ať už to semnou dopadne jakkoliv, zda budu zdravý a sám či svůj boj prohraju, budu nesmírně šťastný a vděčný ze v mem životě byl Christian. Potkat se byl náš osud, bůh chtěl abych byl šťastný a abych dělal Christiana šťastným. Doufam ze aspoň chvilku šťastný byl. Modlím se a medituji každý den, neprosim jen o odpuštění takhle se s tím vyrovnávám. I když u každé meditace brecim 😢 ale jsem i šťastný, protože myslím na všechno hezké co jsem s Christianem zažil. Ať už je to jeho úsměv, dotek, pusa, zprava, jeho rozzareny pohled když dostal dárek, jeho pohled na našem prvním rande... na to všechno myslím a to me hreje na srdci i duši. A kdybych umřel, umřel bych šťastný, protože jsem prožil něco úžasného a božského. Zažil jsem ve svém životě opravdové štěstí, a věděl bych ze se s nim setkam, znovu ho uvidím,protože když někdo zemře má své "vlastní nebe" a v něm lidi které má rad a děla všechno co má rad❤️ takže v mem nebi bude Christian a na to se těším, ze ho znovu obejmu...

Pořad svou bolest tišim tak ze si říkám ze to jednou přejde, ze bude lip... vím ze to boli, těžko se ty rány hojí...nezapominam na nás dva, na to kým jsme byli, jaké to bylo být ti blíž, i když vím ze se to nevrátí nemůžu říct ze mi ti neschazi...vryl ses mi do srdce a tam zustanes. Dal jsi mi ze všech chlapů nejvíc, vrátil si mi zpět me samotného a za to ti budu vždycky vděčný...mam te rad, víc než si myslíš a vždycky budu. Snad mi jednou odpustis.

Svědomí je nejvýznamnější prvek lidské vznešenosti a důstojnosti, tento mravní cit nás vede k tomu, abychom rozeznali, co je dobré od toho co je špatné.
Svědomí má být posvátným místem, kde pravda ukazuje své pravé dobro.

Odpuštění

Odpuštění je jemná a vždy naléhavá každodenní výzva, která osvětluje cestu našeho života a dává nám pochopit smysl naší existence.

Přeji si být kamarád,s jakým byl bys rád,
s kterým by ses upřímnê a šťastně smál.

Chtěl bych být přítelem,co nikdy nenechá Tě v nouzi,
co úsměv na srdci Ti z něžnosti vykouzlí.

Toužím být Tvým mužem,co klidně ráno by v pět vstal,

aby až vyspíš se,Ti do postýlky snídaní dal.

Sním s Tebou zestárnout,až oba budem mít společně vrásky,

kdy ruce už nebudou tak hladké a mít už šedivé vlásky....
Díky téhle bolesti vím, ze se to všechno opravdu stalo, ze to nebyl jen sen.

Vše co vím o lásce
jsem se naučil od tebe,od tebe.
A vše co vím o bolesti
jsem se naučil od tebe,od tebe.
podržel jsi mě, když jsem smutněl.
A můžeš odemě očekávat, že budu koukat na tebe, jak jdeš stejnou cestou?
Byl jsi má první a poslední velká láska
ukázal jsi mi samotu.
A donutil jsi mě, dát tě do minulosti.
Ale ta nejpodstatnější věc co jsi mi kdy dal,bylo to jedno, že to moc bolí...
Jak jsem se cítil, když jsem tě nechal jít,
a jak jsem se cítil, když jsem dával značku nový začátek.
A kdykoli najdu sebe samotného v částečkách.
Najdu sám sebe
Já jsi jen budu pamatovat, když jsi mě zabolel a já to zvládl...
a děkuji ti za stálou jizvu.
Když to nebylo pro tebe,
já bych tu nemohl být
s láskou mého života.
Všechna moje bolest zmizela,
přišel jsem tak daleko,
tak ti děkuji za zlomené srdce...
Nikdy nebudu mít zlomené srdce znova...

Duše me boli, srdce pláče
Má naděje umírá jako hořící
Svíce.
Smutek zaplňuje moje tělo,
Proč se to znovu stalo?
Své srdce jsem opět lásce dal,
Udelal bych lip kdybych to vzdal.
Láska,ač krásná je , není pro všechny
Jejichž srdce miluje.
Jsou tu i tací, jimž se láska vyhýbá
Ač se sebevic snaží, být milován se
Jich netýká.
Vždy budou sami se srdcem na dlani
A budou čekat dal,než je nikdo zase nezrani.
Mají v sobě spoustu lásky,o kterou nikdo nestojí, jejich smrt svět trochu uzdraví.
Jejich odchodem odejde i jejich láska a ta láska se změní v život a to je nová krása.
S láskou, úctou a pokorou navždy kaja...