Tenhle příběh je život tohohle králíčka s krásnými hnědými vlasy a šedými oči ve kterých se utápí celý její život. Shara žije složitý a nenahraditelný život který je pro ní někdy zlým snem a někdy štěstím co si vždy přála...
SharaiLee už si jako malá myslela že tohle zažívá každé dítě. Byl to domov s plno dětmi které ani pořádně neznala. Shara nenáviděla samotu, no tedy občas. Takže jí to prostředí i celkem vyhovovalo.... tedy několik pár let. Později jak Shara byla starší slavila své 12 narozeniny, věděla že moc dětí nepříjde, protože neměla moc kamarádů, ale doufala, že se tam někdo objeví ale mýlila se. Nikdo si na její narozeniny ani nevzpomněl. Divila se "vždyt minuký rok to bylo jiné?" vzdychla. A v tu cvhíli někdo zaklepal na pokoj ouška se jí zvedla a pousmála se. Byla to Liss její dobrá kamarádka. Vlasy měla světle blond až po zem s krásným fialovým ombré a černou čelenkou která vypadala jako by z ní vysely černé rampouchy. Oči měla krásně a jasně fialové a tvář světle karamelovou s krásným hustým ocasem. Byly od sebe naprosto odlišné a ačkoliv si myslíte, že by si nemohli rozumět, nebylo tomu tak. Liss byla jediná kdo SharaiLee popřál. Shara se trošku pousmála, ale stále nebyla tak štasná. Liss si toho jak jinak všimla, tak se zeptala "jsi smutná, že nikdo nepřišel co?" Shara se divila. "Ja.. jak to víš?". "Heh" vzdychla Liss. "Na moje narozeniny nikdo nikdy v životě nepřišel..." znova vzdychla. Shara nevěděla jestli se usmát nebo zase sklonit hlavu, protože byla ráda že není sama kdo na osalvy nechodí, ale zase smutná, že na její nikdo v životě nepřišel. "Tady něco máš". Liss podala Sharai nějaký malý balíček."Až bude čas otevřeš ho sama" SharaiLee byla celá zmatená. Poděkovala, ale pořád nic nechápala. "C.. cože? "špitla Shara. "Však uvidíš" V tu chvíli Liss zasebou zavřela dveře. Shara nevěděla co má dělat. Byla pořád zmatená tak balíček schovala do skříně a lehla si na postel. Nikdy v životě se necítila tak sama jak dnes"No nic snad to příště bude lepší" otočila se a za necelou chvíli usla. Druhý den ráno byl stejný jako každý jiný. Vstala a zašla dolů do kuchyně, kde si vzala snídani. Byl to snad zlý sen, byly lupínky a mléko. Ty Shara z celého srdce nenáviděla. Říkala si, jestli náhodou ještě nepokračuje včerejší den. Musela se zbláznit. Z velkou nechutí dojedla, šla na pokoj a otevřela dveře. Co však nemohla čekat bylo to co právě viděla. Celý pokoj byl rozházený. Nemohla se v něm vyznat. Jediné po čem však Shara šla byl balíček od Liss. "Tady je" řekla si Shara z radostí. Byl však trošku promáčklý a Shara jen doufala že to v něm nic nepoškodilo. Sedla si na postel a přemýšlela co v něm může být. Byl hodně lehký tak měla strach že se věc vevnitř mohla rozbít. Shara položila balíček na postel a snažila se to v pokoji uklidit. Vůbec jí nenapadlo jak se to mohlo stát a jestli jí tady náhodou někdo něco jiného neukradl. Když se snažila zvedat skřín tak jí spadla na nožku. SharaiLee se okamžitě nahnaly slzy do očí, ale neječela. Řvát o pomoc nechtěla. Věděla, že to nebude mít smysl. Snažila se skřín trošku pozvednout. Povedlo se z ní nohu vytáhnout. Nevypadala však nadšeně, chtělo se jí až brečet. Byla strašně zakrvácená a větší bolest snad nezažila. "Určitě jsem v té skříni měla schované ty porcelánové věci" povzdychla a rychle se plazila ke dvěřím. Otevřela dveře. Začala brečet. Nikdo tam nebyl. Myslela si že šli všichni určitě ven nebo snad na oběd? když se vyplazila z pokoje a zabouchla za sebou dveře sedla si na židli co byla poblíž na chodbě. Schoulila se a třepala."Jsem blázen" pořád si to opakovala, ale v tu chvíli viděla jak naproti vychází Liss. Chtěla na ní zařvat, že je tady, ale pak si řekla "Určitě mě vidí nemá to cenu". Liss však měla namířeno na úplně druhou stranu a Shary si ani nevšimla. Shara se chtěla propadnout do země. Z druhé strany někdo šel. Bylo poznat že je to chlapec. Měl jasně modré oči. Tmavě šedou srst a přes jedno oko jakoby měl škrábanec nebo snad jizvu?. Vlasy měl modré a pomalu se zesvětlovaly do barvy nebes, uši měl roztrhané a na nich plno náušnic. "Nikdy jsem ho tady neviděla" mumlala si Shara pro sebe. Jak však viděl že tam někdo sedí z nohou celou od krve rozběhl se. "Panebože co se ti stalo?! Proč ti nikdo nepomohl!" Vyjekl až se Shara zlekla. "No ehm.. já jsem John jsem tady bohužel nový rodiče mě nenáviděli, tak mě sem dali, určitě sis říkala kdo jsem."Proboha to mě mrzí a ano říkala..." povzdychla. John však odpověděl jinak "Mě to nevadí jsem za to spíš rád" a pousmál se. Musím tě rychle zanést na ošetřovnu! Shara se ale zadívala do jeho očí a nic neodpověděla. John však na nic nečekal a rychle ji popadl a vzal do náruče. Bežel co nejvíc mohl. "Potřebuju pomoc!" Vyjekl na první sestřičku. Sestřička se vylekala co právě viděla. Okamžitě si vzala Sharu na starost a řekla Johnovi, že pokud chce může počkat vedle. John neodmítl. Čekal snad dobrou hodinu než někdo otevřel dveře z místnosti kde Shara celou dobu byla. John měl radost, ale byl i vyděšený nevěděl co ho čeká, jestli snad Shara příjde o nohu "jak dlouho snad na té židli na chodbě seděla?" Vzdychl. Dveře otevřela Shara jak však viděl nebyla vůbec smutná, koutky úst jasně směřovaly nahoru. John byl štastný. Hned se však zarazil. Byla na vozíku. Měl opět strach jestli to tak nebude navždy. Rychle se rozběhl za Sharou a první slova byla "Jsi v pořádu jak to dopadlo a co ten vozík?!" Shara se pousmála "Všechno bude v pohodě mám jen horší zlomeninu mělo by to být v pohodě" John se v klidu usmál a Sharu objal. Shara zrudla a ani se nepohla. "Chtěl bych ti něco ukázat" řekl John. Shara se divila, ale v klidu řekla "A copak to bude?" znova se pousmála. John jen tajemně řekl "uvidíš." A vezl Sharu přes ošetřovnu až zpátky na chodbu. Shara se smála. John si toho nemohl nevšimnout. Pousmál se. Vezl Sharu dlouho snad i místama, které navštívila jen jednou nebo vůbec. Shara začínala mít strach."Co když se něco stalo, co když na mě něco chystá?!" A další věci si Shara přehrávala v hlavě. John v klidu řekl "jsme tady". Shara se znova divila. "Tady?" Bylo to snad někde kde ani nebyla, vypadalo to jako nějaký další sklep. Začala se klepat. John jen řekl "Heh.. nemusíš se vůbec bát". Shara ztuhla. John pomalu otevřel dveře co však viděla ji vyvedlo z její současné nálady.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
